Tři dny před odletem a poslední výlet, který jsem v Mexiku absolvoval. (Fotila (c) Natalia Alís)
Od chvíle, co jsem se vrátil z půlroční cesty po USA a převážně Mexiku, které předcházelo zbavování se části vazeb včetně majetku a kariéry, se mě většina lidí ptá na dvě věci: Užil sis to? A stálo ti to za to?
Ruiny Tulum, pastva pro oči i mysl
Ruiny mayského města Tulum při karibském pobřeží Mexika. Nejen že je to krásná historická památka, je to taky místo s nejdokonalejší scenérií, jakou jsem kdy viděl.
Budíček! Takhle jeden z domorodců vítal slunce každé ráno troubením na lasturu
Nejede se tam snadno. Z města Oaxaca musíte 10 hodin busem na pobřeží Pacifiku, tam najít sdílený mikrobus, co vás po hodině vysadí v horkém odpoledni kdesi na vesnici u stanoviště taxíků. Jimi se svezete k malému přístavu, v němž počkáte na loďku, která vás převeze přes lagunu, a když máte štěstí, bude na druhé straně stát džíp, na jehož korbě budete další hodinu skákat a mlátit se do hlavy a do všeho, než se dostanete na onu pláž. Tohle všechno bych samozřejmě nepodstupoval, kdyby to nestálo za to.
San Cristobal v celé své kráse
Ne že bych v tomhle příspěvku hodlal popisovat, jak jsem slavil nebo neslavil poslední den loňského roku, protože to možná nebylo ani tak zajímavý a zábavný, jak by si někdo mohl myslet. Ale pojmenoval jsem ho tak, protože mě nenapadlo, jak jinak uvést pár slov o San Cristobalu, jednom z nejhezčích měst, který jsem za poslední týdny navštívil, kor když sousloví Perla něčeho používám v každým druhým článku.
Malebné ulice opomíjeného (díky Bohu) Valladolidu
Ještě nikdy jsem neslavil Vánoce sám, ještě nikdy jsem je neslavil mimo Českou republiku, ba co víc v místech, kde by sněhová koule o Štědrém dni roztála asi za deset vteřin.
Jedna z nejvyšších mayských pyramid a můj první zdolaný vrchol v Calakmulu
Zaniklé mayské město Calakmul patří sice k těm největším, nejzachovalejším a historicky nejvýznamnějším regionálním památkám, ale díky svému umístění hluboko uprostřed středoyucatánské džungle taky nejhůř dosažitelným.
Závrečný zápas těžkých vah
Jednoho večera jsem si tak šel po hlavní ulici v Tulumu, jednom z center pobřežního státu Quitana Roo na Yucatánu, a za plentou v přízemí budovy, kde jindy parkují taxíky, se formovala fronta lidí. Průzorem byl vidět boxerský ring a lavice obsazené natěšenými diváky.
Tulum. Na příští týdny moje nový doma
Před deseti dny to byly dva měsíce, co jsem vyrazil na cesty. Od tý doby jsem se taky snažil napsat nějaký shrnutí, co se za tu dobu seběhlo atd. Jenže to bylo jako na houpačce. Zatímco ještě v úterý jsem slavil, že se mi podařilo sehnat práci, jakou jsem si vysnil, už za pár hodin jsem si rval vlasy, do čeho jsem se to zase pustil. Čili spousta novinek za poslední dny. A ať už dobrých nebo špatých, tak jedno je jistý – ne že by se začal lámat chleba, ale už je zlomenej.
(Rocky) Balboa Park, klíčové místo San Diega a můj kancl
Před týdnem touhle dobou jsem na recepci v hostelu zandaval kreditku, protáčel oči a říkal si, že tohle bude zlomovej týden. Dorazil jsem do San Diega a netušil, co od něj čekat. Teď je to týden, je neděle, zevluju u fontány v úchvatným Balboa Parku, slunce pere jako prase, zvony zvoní poledne, já se čtvrtej den v kuse směju jako debil a už podruhý během pár dní prodlužuju pobyt v tomhle místě, páč to byl fakt zlomovej týden.
Cíl pokořen, svaly rozhýbány, hlava vyčištěna
Los Angeles naštěstí není jen placka s milióny domů namačkaných na sebe, milióny lidí, filmovými studii a několika přeslavnými ulicemi. Tohle obrovský pouštní mraveniště má taky přírodu. Vyprahlé kopce klenoucí se nad Hollywoodem. Vypravil jsem se do nich až po měsíci v LA, ale o to víc jsem to místo ocenil.
© 2018 Hikemyworld.com