Graffiti je ve východním Londýně dost populární

Návštěva proslavené východolondýnské ulice Brick Lane byla jedním z cílů mé víkendové cesty do Londýna. Tahle část města si vysloužila označení chudinská nebo přistěhovalecká, i když dneska už se to maličko posunulo. Každopádně pořád tam trvá tradice nedělních trhů, který jsou takovým blešákem, kde se dají koupit všelijaké cetky od flexaretu po rozbité lahve, ale i pěkný designový doplňky nebo kvalitní obrazy.

Cesta na Brick Lane pro mě nezačala úplně dobře. Vypravil jsem se tam v neděli ráno hned poté, co jsem předal kartu od hostelu a veškerý svoje majetky si hodil na záda. Ulice ve východním Londýně byly vymetený, nikde ani stopy po noční zábavě, která je tam hodně hlasitá a barvitá. Ale čím víc jsem se posouval k východu, tím častěji se sem tam objevil nějakej člověk. Obvykle se jednalo o černochy, asiaty nebo blízkovýchodňany, což potvrzovalo slova o přistěhovalecké čtvrti. Kam se ale dneska hodně stahujou streetartisti, všelijací umělci a zvědavci, kteří chtějí z Londýna vidět něco jinýho než jen Big Ben.

Na tržíštu kolem Brick Lane

Na tržíšti kolem Brick Lane

Ale abych se vrátil k tomu, proč pro mě ta procházka začala skoro fiaskem. Kousek od Brick Lane jsem na rohu ulice potkal partu právě takových týpků, kterým už scházel jen sud s ohýnkem a flaška samohonky, aby vypadali jak chudinská smetánka z filmů o starým New Yorku. Několik chlapíků postávalo na rohu ulice kolem rozprostřených prostěradel, na kterých měli zřejmě zboží k prodeji. Říkám zřejmě, protože nevim, kdo by si kupoval zlomený sluchátka, rozmačkaný telefony, proděravělý oblečení a jiný nepoužitelný věci. Každopádně mě nenapadlo nic jinýho než si je začít fotit. Což se jim moc nelíbilo a vystartovali po mně. Naštěstí zůstalo u výhrůžek, ale stejně jsem hodně rychlým krokem a se salvou nadávek v zádech odpochodoval pryč.

Měl jsem trochu problém, když jsem chtěl na tomhle místě fotit. Místním se to moc nelíbilo

Měl jsem trochu problém, když jsem chtěl na tomhle místě fotit. Místním se to moc nelíbilo

Samotná Brick Lane působila ráno dost depresivně. Ulicí se toulalo pár všelijak vyhlížejících lidí, z oken občas bylo slyšet hodně hlasité debaty, před počmáranými domy se válely pytle s odpadky. A foťák jsem ani nevytahoval. Stačilo ho mít přes rameno a už se na vás lidi dost podezíravě koukali. Zkrátka bylo jasný, že jsem se tam na ně přišel podívat jak na zvířátka do zoo, což se přiznám, že není hezký. A taky mi to občas přišlo hloupý. Člověk se zkrátka nemohl jen tak vžít do tohohle světa. A pokoušet se o to bylo trochu jako přijít do zoo v tygřím kožichu a tvářit se, jako že patřím do tygří smečky.

Londýnská čtvrť East End léta fungovala jako přistěhovalecká. Mísí se tu převážně východní kultury

Londýnská čtvrť East End léta fungovala jako přistěhovalecká. Mísí se tu převážně východní kultury

Ale jak ubíhal čas, ulice se zaplňovala a lidi už na vás nezírali podezřívavě, protože jste byli jedním z davu, kdo se přišel do zoo podívat. Každopádně to nebylo ideální místo, kam byste vzali rodinu na nedělní výlet, jak to skoro píšou v některých průvodcích. I když za třeba graffiti, která lemují ulici Brick Lane, stojí za to vidět. Nafotil jsem celou sérku, kterou sem přidám v samostatný kapitole v příštích dnech:)

Závěrem bych dodal, že Brick Lane je poměrně dobrým stanovištěm pro ty, kteří rádi vyzkouší kuchyni z různých koutů světa. Značná část trhu je věnovaná právě jídlu, zhruba v půlce ulice se dokonce nachází krytý pavilón, v kterém jsou rozmístěny stánky s tradičními pokrmy zemí od Etiopie po Mexiko. A to stojí za to ochutnat.

[contact-form][contact-field label=’Name‘ type=’name‘ required=’1’/][contact-field label=’Email‘ type=’email‘ required=’1’/][contact-field label=’Comment‘ type=’textarea‘ required=’1’/][/contact-form]