Jezdci i diváci se sejdou ráno na jednom místě. Pak se vyrazí na jelena

Jezdci i diváci se sejdou ráno na jednom místě. Pak se vyrazí na jelena

Během naší dubnové návštěvy hrabství Devon na jihozápadě Anglie nám Ash s Bárou, u kterých jsme bydleli, nabídli, zda se nechceme zajet podívat na tradiční lov do nedalekého národního parku Exmoor. Jasně, že jsme chtěli. A bylo o co stát.

Je třeba rozlišit lov (hunt) od honitby (shooting). Obojí je v Anglii velmi populární, ale obojí probíhá trochu jinak. Zatímco honitba mnohem víc připomíná české pojetí mysliveckého honu, kdy se jde v houfu a kdo uvidí zvíře, tak pálí, lov je spíš tamní lokální záležitost a jeho hlavním znakem je, že tři „vedoucí“ lovu, tzv. masters, udávají ostatním směr a pokyny. Jen oni mají navíc zbraň a ostatní slouží spíš jako náhončí.

Takzvaní Masters v červených uniformách určují tempo a směr lovu. Jsou taky jediní, kdo mají zbraň

Takzvaní Masters v červených uniformách určují tempo a směr lovu. Jsou taky jediní, kdo mají zbraň

Lov, kterého jsme se zúčastnili, probíhal v národním parku Exmoor a šlo se na jelena. Lovci si ještě v předvečer akce vytipují jeden kus ze stáda, který si druhý den vezmou na mušku. Poznávají ho nejspíš podle paroží. Druhý den se pak všichni sejdou na smluveném místě a vyrazí, přičemž lov nezřídka trvá celý den.

Vzhledem k vší slávě a nadšení, které se nad takovou událostí snáší, jsme si mysleli, že jde o vzácnou záležitost, třeba o velikonoční tradici, jelikož jsme se lovu zúčastnili na Zelený čtvrtek. Ve skutečnosti se ale takové lovy konají dva tři do týdne. A i tak to je pro spoustu lidí ohromná událost, k níž přistupují jako k vzácnosti.

Na shromaždišti ještě před začátkem lovu.

Na shromaždišti ještě před začátkem lovu.

Všichni se napřed setkají na rozlehlé louce, kam dorazí na koních nebo v land roverech. Lovci se začínají formovat, lidi se zdraví a chystají vyrazit. Masteři v červených uniformách už sedí na koních, načež jeden z nich pronese řeč, sdělí pokyny a popřeje lovu zdar. A jezdci vyrazí.

Někdy jen hodiny zíráte dalekohledem na louku

Kromě jezdců, kterých bývá několik desítek, se lovu účastní taky desítky diváků. Ti jsou vybaveni jeepy, land rovery, čtyřkolkami, motorkami a dalekohledy a brázdí krajinu podle toho, kam směřují jezdci. Někteří z nich jsou vysílačkami spojeni s lovci, takže vědí, kam se zrovna jezdci posouvají. Ostatní je pak následují. Kolona tereňáků se takhle přesouvá po přilehlých silnicích kolem luk a lesů, kde jezdci pronásledují jelena.

Někdy se jede poklusem, jindy je to docela úprk

Někdy se jede poklusem, jindy je to docela úprk

Kdo by si – tak jako původně my – představoval, že budete v kamizole chodit po lese a kolem vás budou svištět střely a lovečtí psi, byl by na omylu. Ve skutečnosti jde spíš o relax a pohodičku. Jezdci se někam rozjedou po louce nebo do lesů (podle pokynů masterů, kteří udávají směr) a kolona aut vyrazí přilehlými silnicemi za nimi tak, aby měli diváci nejlepší výhled. A pak stojíte třeba dvě hodiny na kraji silnice a stejně jako desítky dalších mrznete s dalekohledem v ruce a pozorujete skupinku jezdců, jak stojí a přemýšlejí, kudy se asi stádo vydalo.

Takhle tam stojíte a vyhlížíte třeba i hodiny.

Takhle tam stojíte a vyhlížíte třeba i hodiny.

Ale místní to berou nesmírně vážně. Jakmile se jezdci pohnou a stádo zvěře je na dohled, všichni odhodí hrnky s kafem, dalekohledy, naskáčou do aut a jako splašení se rozjedou – mnohdy i po loukách a polích – na stanoviště místo, kde bude zase o něco lepší výhled a kde snad konečně spatří finální výstřel. Takové momenty jsou hodně vzrušující, vlastně asi nejzábavnější částí lovu. Načež po chvíli už zase stojíte u jiné silnice a hodiny pozorujete jezdce, jak se přesunují po louce sem a tam.

Divocí poníci a zásoby z domova

Tehdy jsem si ale uvědomil, že tady nejde ani tak o úlovek, napětí nebo snad nějakou krvelačnou podívanou, ale hlavně o to, že se sejdou známí, v klídku si poklábosí, zatímco se v „hledišti“ nic neděje, dají si spoustu dobrot připravených pro tuhle zvláštní příležitost, nadýchají se čerstvýho vzduchu v nádherné krajině exmoorského parku, kde se po vřesovitých loukách prohánějí jeleni a divocí poníci, a pak jedou odpočatí zase domů.

Jezdci pronásledují stádo

Jezdci pronásledují stádo

My jsme taky nakonec ani neviděli závěrečnou střelu na jelena, ale i tak těch šest sedm hodin strávených postáváním, přejížděním a klábosením stálo za to. Rozhodně doporučuju, pokud budete mít cestu kolem. Ale ideálně se zkuste dohodnout s místními – jednak budou mít alespoň jedno terénní vozidlo jako většina lidí tam, jednak budou znát místní trasy a lépe s nimi budete kopírovat jízdu lovců. A není od věci slyšet při tom zírání skrz dalekohled komentář o tom, co a proč se v dálce právě odehrává.

[contact-form][contact-field label=’Name‘ type=’name‘ required=’1’/][contact-field label=’Email‘ type=’email‘ required=’1’/][contact-field label=’Website‘ type=’url’/][contact-field label=’Comment‘ type=’textarea‘ required=’1’/][/contact-form]