Město Monopoli v Apulii

Město Monopoli v Apulii

Malebné uličky, letité kostely, průzračné moře a olivové háje, to jsou spolu s temperamentními obyvateli znaky té Itálie, kterou známe ze starých filmů. I když je tahle země oblíbenou destinací Čechů, většina z nich tráví čas na profláknutých plážích u Palmové riviéry, a přichází tak o spoustu nádherných míst, která celá italská „bota“ skýtá. Přitom není žádný oříšek se na tahle místa dostat, potřebujete jen trochu dobrodružnou povahu a peníze, které jinak padnou na plážová lehátka a all inclusiv.

Obecně platí, že čím níž se po Apeninském poloostrově posouváte, tím poznáváte opravdovější Itálii – s vyprahlou půdou, starobylými farmami a vinicemi a městy, kde se zastavil čas. Je to taky mnohem temperamentnější a chudší země, na hony vzdálená průmyslovému a turisticky vděčnějšímu severu.

Výborným místem, kam si za těmito úkazy zajet, je městečko Monopoli na východním pobřeží, pár kilometrů jižně od Bari. Je to stará pobřežní vesnice s nanejvýš několika tisíci obyvateli a úchvatným historickým centrem.

Uličky Monopoli

Uličky Monopoli

Dostat se tam není vůbec složité. Ideální je zaletět si do Bari, kam létá za pár drobných pravidelná linka z Prahy, a zbytek dojet vlakem. Ale existují i jiné možnosti, protože když to jde jednoduše, proč to neudělat složitě. Takže my jsme do Monopoli putovali osm hodin vlakem z turistické Cattoliky, ležící nedaleko Rimini, kam jsme se po příletu do Milána jeli na tři dny aklimatizovat.

Osmihodinová cesta vlakem, kdy sedíte v uličce a čelíte průvodům přistupujících spolucestujících, nebyla žádný med, zvlášť když vás takový výlet vyjde asi na dva tisíce. Ale tehdy jsme neměli na vybranou, takže jsme ocenili menší dobrodružství i to, že jsme de facto projeli poloostrov odshora dolů, a mohli tak za okny sledovat, jak se plynule mění ráz krajiny a moře se stává čistějším a azurovějším, zatímco města jsou čím dál špinavější a lidi otrlejší.

Městský přístav

Městský přístav

V Monopoli najdete kromě nějakých těch penzionů a hotelů taky poměrně dost B and B ubytování, ale je třeba si pospíšit, ideálně rezervovat už v květnu v červnu. V takovém případě máte dost velkou naději, že budete za pár stovek bydlet uprostřed historického centra s výhledem na zvonici, úzké uličky a v docházkové vzdálenosti k moři. My jsme to samozřejmě s předstihem jako vždy nestačili, ale měli jsme štěstí a po obeslání desítek ubytovatelů na nás jeden takový pokoj uprostřed uzoučkého domu v ještě užší ulici zbyl. Takže jsme si užívali jak úžasnou atmosféru města, tak moře v barvě italských fotbalových dresů.

Co se týče centra, nejvíc zaujmou úzké uličky, kterými sotva projede brouk nebo malý fiat. Proto je taky většina monopolských aut otlučená s různě promáčklými plechy. Když do města dorazíte v půlce srpna jako loni my, možná stihnete slavnost, která se sice váže k nějaké křesťanské světici, ale znamená hlavně to, že se město zaplní lidmi a po několik dní se večer co večer všichni sejdou na náměstí a slaví, případně sledují ohňostroj, což je docela dobrá podívaná.

Uličky jsou úzké a malá auta často otlučená

Uličky jsou úzké a malá auta často otlučená

Koupat se můžete na několika místech. Nenajdete tu sice klasickou pláž, ale můžete se uvelebit někde na plochých kamenech podél městských hradeb. K dispozici jsou sice i písečná či travnatá prostranství k vyvalení se, ta ale bývají většinou naplněná k nehnutí. Je proto lepší si lehnout na šutr hned u východu z hradeb, takže na vás budou shlížet staré věže a děla z obranných valů. Doporučuju taky vzít šnorchl a potápěčské brýle, protože voda je čirá a můžete v ní pozorovat ryby nebo hledat škeble.

Kdo se chce koupat, vyvalí se podél městských hradeb

Kdo se chce koupat, vyvalí se podél městských hradeb

Další věc, která mě v Monopoli nadchla, ale která je přirozená pro velkou část míst mimo ČR, je spousta dobrých věcí k snědku, které si tam bez problému a ani ne úplně draho koupíte – hlavně ovoce, zelenina, pečivo a mořské plody. Pokud si sami uvaříte třeba krevety s pastou, nevyjde to na moc draho a pochutnáte si. Většina ubytování zase nabízí snídaně – často od nich dostanete poukázky, které uplatníte v některé kavárně – a přes den si můžete koupit třeba prosciutto nebo mortadellu velkou jako talíř s houskou a nějakým ovocem.

Takhle jednoduše a za pár peněz se tam dá vytvořit skvělý jídlo

Takhle jednoduše a za pár peněz se tam dá vytvořit skvělý jídlo

Ne úplně dobrou zkušenost jsme měli s restaurací La vecchia taverna, kterou jako jednu z nejlepších doporučoval Tripadvisor. Nebyl to úplný propadák, ale přece jen jsem si vzhledem k všemu tomu honosení po internetu sliboval trochu víc. Bohužel nemůžu nějakou tamní hospodu doporučit jako the best, všude, kde jsme se stavovali, to byl nadprůměr, ale žádná z restaurací nevynikala nad ostatními. Doporučit můžu naopak pekárnu na náměstí nebo jednu z rybáren nedaleko odtud směrem k nádraží.

Večer většina lidí vysedává na náměstích před restauracemi

Večer většina lidí vysedává na náměstích před restauracemi

Co se týče večerního vyžití, není to v Monopoli jako jinde v turistických oblastech, kde by kolem pobřeží proudily davy lidí a držely se za ruce. V tomhle případě se spíš všichni soustředí před restauracemi a popíjejí víno. Jak už to tak v Itálii bývá zvykem, při vybírání skoro nešlápnete vedle (řečeno slovy neodborníka). Ale raději si už přes den udělejte v restauracích rezervaci, večer tam bývá hodně narváno.

Pokud by vás město omrzelo, v okolí najdete spoustu jiných zajímavých míst, kam se vypravit. Jižně po pobřeží můžete zajet vlakem do historického města Lecce a skoro každá další vesnice, která leží po cestě, je podobným historickým skvostem jako Monopoli. Pokud máte s sebou auto, dá se vyrazit také do vnitrozemí, například na ochutnávku vína či sýrů na některou z farem, případně se podívat na proslavené „záhadné“ střechy trulli v Alberobellu. A pokud máte kromě auta taky dost času, vypravte se až na samý spodek podpatku pomyslné boty, kde uvidíte bělostné útesy spadající do modrého moře.