New York nezná výstřednosti

New York nezná výstřednosti

New York byl první zastávkou na naší letošní cestě po Spojených státech. Ohromil nás neuvěřitelnou rozmanitostí, ale i tolerancí svých obyvatel. Je to neuvěřitelný pulsující organismus, kde se nikdy nenudíte a kde nikdy nejste dost výstřední na to, abyste v tomhle lidském mraveništi vyčnívali nad ostatní mravence.

Jdeme v New Yorku po Páté avenue, zastavíme na přechodu a čekáme na zelenou. V tom na protější straně stojící žena otevře pusu od ucha k uchu a operním hlasem začne zpívat na celou ulici. Není to na Grammy, ale žádná ostuda. Dívám se s vykulenýma očima na ni a pak na reakci okolí. A ta je jaká? Vůbec žádná. Zpěvačka nikomu nestála ani za letmý pohled.

Jiná scéna: sedíme v metru, blíží se noc a podzemka se zaplňuje různými podivnými lidmi. Přítelkyně do mě drkne a já vidím v koutě sedět bezdomovce či bezdomovkyni s kočárem plným harampádí. Sebe i kočár překryl/překryla prostěradlem a teď vidíme, jak se v improvizovaném bunkru probírá zřejmě úlovky z ulice. Zírám a docela se bavím. Co ostatní? Koukají do svých telefonů a je jim to jedno.

Tyhle a podobné scény jsou v téměř desetimiliónovém New Yorku, známému taky jako Velké jablko, na denním pořádku. Je to jeho poznávací znamení- různorodost, nekonvenčnost, paradoxy, výstřednosti. Nabyl jsem dojmu, že v New Yorku nemůžete být dostat výstřední na to, abyste upoutali pozornost lidí, kteří denně procházejí na Times Square kolem polonahé babičky hrající na kytaru hned vedle kovboje v bílých slipech.

Jak bezdomovec odmítnul byznysmena

Právě obrovská tolerance, nebo možná nevšímavost vypěstovaná z neustálého narážení na nejrůznější obyvatele, byla to, co nám na New Yorku učarovalo nejvíc. Mohli jste jet metrem v pyžamu nebo si na čelo vytetovat přirození a sotva by se nad tím někdo pozastavil. Možná by vám věnoval letmý pohled a chvilkové pousmání, ale to je tak všechno.

Polední pauza na Wall Street s pohledem na Brooklyn

Polední pauza na Wall Street s pohledem na Brooklyn

Ale přes veškerou anonymitu a zdánlivou izolovanost existuje mezi obyvateli Velkého jablka, obrovská míra přátelskosti. Často se vám stane – a je to záležitost mnoha míst v USA, ne jen NY – že se s vámi dá někdo na ulici, ve frontě na záchod nebo v hospodě do řeči. Patří to zkrátka ke koloritu místních občanů. Stejně jako úsměvy, které na vás létají od lidí na ulici, ale třeba i nejposlednějšího dělníka někde na stavbě u One World Trade Center. Srdce našince, zvyklého na trpké pohledy prodavaček z Albertu, v New Yorku zaplesá.

I když zdání může klamat. Spousta lidí znalých tamních poměrů vám řekne, že jsou tahle milost a úsměvy vykoupené povrchními vztahy, neupřímností, a že jde jen o masku, kterou si Newyorčané nasazují každé ráno se stejnou samozřejmostí, s jakou my přijímáme úšklebky prodavaček, když jim ráno zaplatíme velkou bankovkou a ony nemají na vrácení. Ale za těch pár dní, které jsme v New Yorku strávili, to na nás působilo jako balzám na duši, když k nám všichni byli takhle milí (přiznávám ale, že jsme nenavštívili nechvalně proslulé čtvrti, jako je Bronx).

Památník po zřícených Dvojčatech. Pro mě jedno z nejhezčích míst v NY. Bohužel

Památník po zřícených Dvojčatech. Pro mě jedno z nejhezčích míst v NY. Bohužel

A co opravdu není hrané, je solidarita s těmi nejchudšími. New York je plný bezdomovců, špinavých, zanedbaných a pomatených. Tamní bezdomovci se liší od těch našich. Bývají střízliví, neotravují, nejsou agresivní, ale zato často mentálně vyšinutí a mnohem zanedbanější. Jak nám později řekl jeden náš hostitel v Los Angeles, když se v USA někdo stane bezdomovcem, už není cesty zpět. Možná proto ten soucit ostatních. Viděli jsme třeba, jak se na přechodu u Wall street míjel špinavý bezdomovec s upraveným kravaťákem a ten mu beze slova podával bankovku. Bezdomovec ji odmítl.

Na jednu fotku čekaly stovky nadšených lidí

I jinde jsme byli několikrát svědky, jak lidé na ulici pokládají k nohám žebrajících nedojedené jídlo nebo i plné plechovky piva. Lidi tam prostě na nejchudší pamatují, dělit se s potřebnými je pro ně stejně normální jako nechávat v restauracích a hospodách dýško. Dokonce i my jsme tuhle solidaritu poznali na vlastní kůži. V parném LA jsme si několik dní po opuštění New Yorku kupovali lahev vody, což je samo o sobě ve Státech dost neobvyklé, protože v některých podnicích na neslazené nápoje ani nenarazíte a všichni si kupují jen colu a podobné nápoje (byť striktně v light verzi). Protože jsem měl už plnou peněženku drobáků, rozhodl jsem se jich při té příležitosti zbavit, a jak jsem je tak u pokladny přepočítával, chlápek přede mnou se ke mně naklonil a se vší pokorou se ptal, jestli mám dost peněz a jestli nepotřebuju založit. Řekl jsem, že ne. Ujistil mě, že kdyby mi scházely peníze, mám mu říct a pomůže mi. Kvůli tomu si prostě USA zamilujete.

V NY jsme byli na tři dny a poprvé v životě, takže nebyl čas moc prozkoumávat nepoznané. Místo toho jsme prošli křížem krážem celý Manhattan včetně čínské a italské čtvrti, vyšplhali se na dva nejznámější mrakodrapy, poklonili se u památníku padlých Dvojčat, poleželi si v Central Parku, vyfotili se na Times Square a snažili se co nejvíc chovat jako Newyorčané, k čemuž patřil i Starbucks (prvně v životě), hotdogy, hromada burgerů a sem tam nějaká ta nálevna. Sochu Svobody jsme viděli jen zdálky, zato vyhlídky z majestátních budov jsme si vychutnávali dlouhé minuty. Musíte si sice připravit asi 30 dolarů jako vstupné (rezervovat lze po internetu), ale stálo to za to.

Pohled z Empire State Building směrem na východní část Manhattanu a Queens

Pohled z Empire State Building směrem na východní část Manhattanu a Queens

Trochu náhodou jsme narazili také na lokální událost zvanou Manhattanhenge, což je vlastně několikavteřinový moment, kdy máte možnost zahlédnout rudou kouli zapadajícího slunce, jak se na malou chvíli opticky vtěsná přesně mezi dva mrakodrapy a zalije oranžovým světlem ulice kolem Chrysler Building a hlavního nádraží. Na tenhle jedinečný pohled čekalo na pár metrech čtverečních desítky lidí třeba i hodinu, někteří kvůli fotce lezli pod kola žlutým taxíkům.

I tohle můžete v NY vidět

I tohle můžete v NY vidět

Na pohodové projití těch nejznámějších míst v New Yorku nám stačily tři dny, i když samozřejmě by tu bylo co objevovat i na dlouhá léta. Nevzdálili jsme se od Manhattanu, ale stejně jsme stihli to, co jsme si naplánovali, a stačili zažít místní atmosféru, která nám byla předehrou k tomu, co nás bude čekat v dalších dnech naší cesty. A uvolněná atmosféra města nás nadchla. Stejně jako tolerantní a milí lidé.

Cesta skoro za hubičku

Kromě bydlení, které jsme prvně vyzkoušeli přes AirBnB a nebyla to žádná výhra, není nic, na co bych si mohl v NY stěžovat. Včetně místní hromadné dopravy, před kterou mě spousta lidí varovalo. Systém je tam podobný jako v Praze, takže pokud se vyznáte v českém metru, tak nebudete mít v New Yorku problém. Co se týče jízdného, můžete si pořídit zvýhodněnou několikadenní jízdenku, nebo si koupit Metro Card, na kterou si podle potřeby dobíjíte jednoduchou cestou v automatech peníze. Jeden vstup do metra tak vyjde na 2,50 dolaru. Cestovat se dá taky všudypřítomnými taxíky, ale nejsou zrovna levné. Výhodou pro pohyb v New Yorku je také to, že je všechno natěsnané vedle sebe. Takže se docela pohodlně můžete na různá místa dostat pěšky, byť by to Američan neudělal.

Pozorování západu slunce při tzv. Manhattanhenge

Pozorování západu slunce při tzv. Manhattanhenge

A co se týče dopravy do New Yorku, tak letenky z Prahy se dneska dají pořídit mimo sezónu za nějakých osm tisíc. Letí se asi osm hodin, a jestli jako my poletíte třeba s Emirates, tak vám to uteče, ani nebudete vědět jak.

Cestu tam doporučuju. Asi bych nemusel strávit v tomhle městě delší dobu než týden, protože na můj vkus je tam přece jen trochu přelidněno a málo zelenýho, ale kratší zastávku si tam budu chtít párkrát udělat.

Jaké máte s New Yorkem zkušenosti vy?