LA je pozlátko, za kterým vyčnívají opravdoví lidé s opravdovými problémy

LA je pozlátko, za kterým vyčnívají opravdoví lidé s opravdovými problémy

Druhou zastávkou na naší cestě bylo město Andělů – Los Angeles. Strojený New York jsme nechali v dálce za sebou, tohle byl horkokrevný jih se svým neskrývaným temperamentem. Palmy, hvězdy na ulicích, pláže, krásky v bikinách, ale taky bezdomovci, dealeři, samozvaní umělci, skuteční umělci a hromada bláznů, co se snaží si za každou cenu přilepšit. Tohle je Los Angeles bez příkrasy.

Do LA jsme se vypravili po třech dnech v New Yorku, který nás nadchnul svou vřelostí a možná až předstíranou přátelskostí. LA bylo ale jiný kafe než upjatý a sterilní centrální New York. Z nablýskaného Velkého jablka jsme se dostali do špinavého hnízda nepřikrášlených, a o to opravdovějších obyvatel.

Chodník slávy v Hollywoodu

Chodník slávy v Hollywoodu

Poznali jsme to hned po příletu. Nasedli jsme na letišti do autobusu, co nás měl dopravit do Santa Moniky, kde jsme bydleli. U okýnka seděla holčička s nepřítomným výrazem jako z hororu a halekala cosi na celý autobus, další člověk s rachotem házel z ulice dovnitř svých několik kufrů, jinde se zase schylovalo k hádce. Zkrátka jiná kultura.

Bez auta to taky jde, ale je to o nohy

Při svých pochůzkách městem jsme si zvykli, že často narážíme na chudinské čtvrti a že velkou část tvoří přistěhovalci z Mexika, kteří v LA obvykle patří k nejníže postaveným skupinám obyvatel. A taky na to, že Los Angeles je vlastně špinavá a neupravená díra, kde se občas bojíte, že po vás někdo skočí. I těch pár nablýskaných míst jsou ve skutečnosti zaprášené staré památníky krásy.

Široké a dlouhatánské ulice v LA vám rychle znechutí chození pěšky

Široké a dlouhatánské ulice v LA vám rychle znechutí chození pěšky

Navzdory opakovaným radám, že v LA se neobejdeme bez auta a že tam hromadná doprava nefunguje jako ta naše, jsme neslevili z prvního plánu půjčit si auto až před závěrečným přesunem do Las Vegas. Zprvu jsme si gratulovali, jak jsme všechny ty rádce strčili do kapsy, když jsme se bez problémů dostali na místo bydliště i na pláž a dál, ale po pár dnech jsme poznali, že pokud chcete v LA fungovat víc dní, bez auta se neobejdete. Ono se sice dá sednout na autobus a dojet za dolar z jednoho konce města na druhý, ale nikdy si nemůžete být stoprocentně jisti, že autobus přijede v pravý čas, navíc trasa, kterou autem zdoláte za dvacet minut, trvá busem i dvě hodiny, protože se staví za každou křižovatkou. Třeba z Hollywoodu do Santa Moniky jsme cestou zastavovali skoro na 200 zastávkách.

Pohled na pláž v Santa Monice

Pohled na pláž v Santa Monice

Problém je v tom, že Los Angeles je rozplizlá placka složená z mnoha menších měst, jež vyplňují spíš rozlehlé obytné čtvrti než na sebe nalepené mrakodrapy a obchodní centra. Takže většinou jdete kilometry podél nízkých a širokých rodinných domků, než narazíte na obchod nebo restauraci, a pak zase kilometr zpátky nebo další kilometry na další místo, kam potřebujete. K tomu připočtěte úmorné horko. A přitom se dají pohodlně využít široké bulváry a laciný benzín. Takže sečteno podtrženo: i bez auta se to dá v LA zvládnout, ale je to zbytečná otrava.

Venice je panoptikum lidských osudů, Hollywood je bída

Bydlení jsme zajišťovali znovu přes AirBnB, ale tentokrát jsme nemohli v nejmenším stěžovat. Sice nás trochu vyděsilo, když nás mapa přivedla ke karavanu v karavanové čtvrti, ale vyklubalo se z něj příjemný bydlení s malou zahradou, kde jsme po večerech vysedávali s pivem.

To stavení uprostřed bylo na pár dní naším domove. Ač se to nezdá, bylo to bydlení snů

To stavení uprostřed bylo na pár dní naším domove. Ač se to nezdá, bylo to bydlení snů

Naše první kroky vedly do Venice, kde se podél Pacific Avenue táhne několik kilometrů slavná promenáda Venice Beach. To je panoptikum všech možných lidských osudů. Potkáte tu bezdomovce i zbohatlíky, turisty i celebrity, dealery, botoxové krásky, namakance, pokérované týpky i typky, gotiky, hippísáky, hiphopery, pankáče a zkrátka všechny možné typy lidí, na které si vzpomenete. Nad tím vším se vznáší opar z marihuany a vůbec všechno to tam připomíná šedesátky.

Promenáda Venice Beach

Promenáda Venice Beach

Projít se po téhle promenádě za bílého dne (natož v noci) je zážitek. Hodně chudých lidí nebo pomatenců si zvyklo vydělávat tím, že se nechají vyfotit. A aby si je člověk vyfotit, musí zaujmout. Takže tady od rána do večera vysedává třeba vousatý chlápek navlečený v několik centimetrů tlustých kožešinách, co uprostřed parné ulice imituje severského lovce. O kus dál se zase starší vychrtlý střízlík za energického tance snaží hrát na housle smyčcem z otrhaného lana. Hlasité povykování chvílemi přerušuje dredař na bruslích hrající po cestě na elektrickou kytaru vzor Zakk Wylde a podél toho všeho hlídkují jako první pomoc tzv. green doctors, navlečení v zelených lékařských mundúrech s listem konopí na břiše, kteří nabízejí zaručenou zelenou medicínu. Na ulici se tetuje, maluje, hraje a zpívá…Těžko se to dá zachytit na fotce, koneckonců vytahovat tam foťák není zrovna dobrý nápad, takže trochu víc vám snad řekne video níže. Každopádně jestliže jsem v minulém blogu napsal, že New York je místem, kde nemůžete být dost výstřední na to, abyste vyčnívali z davu, pak Venice Beach se může pochlubit největší koncentrací takových lidí. A pro mě je to místo s nejsilnější atmosférou v LA.

Kam se hrabe takový Hollywood. Tam jsme si naplánovali jednodenní výlet spíš z povinnosti, abychom si vyfotili nápis Hollywood a obhlídli Chodník slávy. Nakonec se cesta tam změnila v noční můru. Začalo to, když jsme ve Venice nastoupili do špatného autobusu a pokusili se zbytek cesty ulicemi západního Hollywoodu dojít pěšky. Při tom jsme poznali, že Hollywood, tak jak ho celý svět zná, je jedna ulička s hvězdami a nablyštěnými proprietami, zatímco všechno okolo ní je široko daleko chudinská mexická čtvrť, kde nemůžete ani vytáhnout foťák, aby vás za to místní neodměnili vražednými pohledy.

Tak tady je ten slavný nápis. Za ty mozoly na nohou to ale nestálo

Tak tady je ten slavný nápis. Za ty mozoly na nohou to ale nestálo

Ani Downtown není lepší

Takže jsme si jen v parnu prošli ten veleslavný chodník, což – pokud nejste zrovna obdivovatelé filmů nebo slavných osobností – není žádná extra zábava. Navíc musíte v jednom kuse odmítat všudypřítomné letáčkáře, co vám nabízejí turistické projížďky po okolí. Na ně musíte chytřeji než v Česku. Když si od nich třeba vezmete leták, abyste jim udělali radost – jak to zamýšlela moje drahá polovička – a následně jej hodíte do první popelnice, může se vám stát, že se za vámi dvoumetrový černoch rozběhne s křikem: „What a´ ya doin ya fuckin shit!“ A vytáhne leták z popelnice.

Pláž v Santa Monice. Na fotce to není vidět, ale ten den tam foukal takový vítr, že se kvůli rozvířenému písku nedalo skoro být u vody

Pláž v Santa Monice. Tady to bylo zkrátka nejlepší

To už máte tak akorát dost, abyste z Hollywoodu vypadli. Ale lepší to není ani v Downtownu, kde sice bobtná byznysmenský život a nákupní ruch, ale je to velmi špinavá část města se spoustou bezdomovců a všelijakých gangsta. Takže jsme se zase rádi vrátili do Santa Moniky, jejíž ulice s palmami a rušným party životem mi vynahradily všechnu šeď a špínu ostatních čtvrtí.