Národní park Zion - Temple Of Sinawava

Národní park Zion – Temple Of Sinawava

Jihozápad Spojených států je posetý národními parky. Nádhernými. Takovými, kde hltáte jakýkoli kout, tajíte dech při každém pohledu na panoramata narudlých horských masivů, pod nimiž se kroutí divoké řeky. Jedním z takových míst je národní park Zion, kam jsme dorazili v druhé etapě naší cesty po USA. A stal se nejkrásnější zastávkou celého výletu.

Národní parky v USA jsou obecně víc user friendly než u nás. Při vstupu sice zaplatíte nějakou tu zlatku (v Zionu to dělalo asi 12 dolarů na hlavu), ale nejsou to vyhozené peníze. U vstupu dostanete prospekty, plakáty, mapky a můžete zamířit do infocentra. Tam si zdarma doplníte lahve horskou vodou z jednoho ze tří kohoutků, případně si pořídit nějaký suvenýr. K dispozici jsou zasvěcení rangeři, kteří vám doporučí, kam se vydat – s ohledem na to, kolik máte času, síly, zkušeností a co vás baví. Takže nemusíte mít strach, že byste přijeli do parku a nevěděli, kam se vrtnout.

Už po cestě k národnímu parku je na co se dívat

Už po cestě k národnímu parku je na co se dívat

Když víte, kam máte namířeno, doplnili jste zásoby a vyfotili se s rangerem v klobouku, stačí zavázat tkaničky pohorek, ulovit někde klacek na opírání se a odhánění veverek (ne, jen jsme je fotili) nasadit bágly a vyrazit buď po svých, nebo se popovézt kyvadlovým busem s obrovskými okny, který jezdí sem a tam napříč údolím parku a vysazuje a zase nabírá návštěvníky u nejvýznamnějších treků a vyhlídek.

Měli jsme tu smůlu – i když toho nelituju, protože i cesta je cíl – že nám 270kilometrová štreka z Las Vegas na hranice Zionu zabrala velkou část dne, a do parku jsme tak dorazili vpodvečer. Přehodnotili jsme plány, na chystaný výšlap úzkým hřebenem na vrcholek Angels Landing nebyl čas, a tak jsme se na doporučení rangerů rozhodli svézt autobusem na severní okraj parku a tam si dát menší pohodovou vycházku podél řeky v místech zvaných Temple of Sinawava. Takže jsme si alespoň z busu během skoro hodinové cesty prohlídli velkou část Zionu, na jehož okraji jsme našlapali pár kilometrů.

Hodně často v Zionu jen zakláníte hlavu a kocháte se tím, co se tyčí nad vámi

Hodně často v Zionu jen zakláníte hlavu a kocháte se tím, co se tyčí nad vámi

Bylo to fajn. Jdete po prašné cestě v barvě australského Uluru, což by v našich končinách mohlo připomínat třeba odstín některých druhů piva. Přes nohy vám přebíhají veverky, čas od času zahlídnete tu ještěrku, tu jelena. Nad vámi se tyčí mohutné červené masivy ostrých skal, kolem hučí řeka a vy si vykračujete a hltáte tohle všechno, zatímco slunce zapadá a na stezku padají dlouhé stíny.

Veverky vám budou dělat společnost po celou dobu treku

Veverky vám budou dělat společnost po celou dobu treku

Jediná chybička téhle naší návštěvy byla, že jsme na ni měli málo času. Jinak by to bylo ideální místo i na několikadenní zastávku. Koneckonců utábořit se můžete přímo uvnitř parku v kempu. Zdejší národní parky tomuhle fandí a třeba v Grand Canyonu můžete přespat na dně propasti, když si to domluvíte a když podstoupíte namáhavý sestup.

Do Zionu se často jezdí z většího města Hurricane, které je vzdálené 23 mil od hranic parku, a najdete v něm bezpočet hotelů, hostelů a motelů. My jsme chtěli být parku blíž, a ubytovali jsme se proto ve vesničce Springdale přímo v zubu zasahujícím do národního parku. Bydleli jsme uprostřed krásné přírody a šlo o nejkvalitnější ubytování za celou naši cestu. Pravda, trochu jsme si připlatili oproti ostatním motelům (ne moc, za noc to dělalo asi 1500 Kč na osobu), ale když jsme se večer rochnili ve venkovní vířivce a sledovali, jak poslední paprsky slunce ozařují za křiku dravých ptáků vrcholky protilehlých hor, ani na minutu jsme nepochybovali, že jsme vybrali dobře. Takže hotel Quality Inn ve Springdle doporučuju všema deseti.

Takhle vypadal areál, kde jsme bydleli. Škoda, že tak krátce

Můžete se ale ubytovat i v některé z přilehlých vesniček. V každé je pár hotelů, nějaká ta hospůdka a v každé zastavuje autobus. Pokud mezi nimi budete cestovat busem, dejte si pozor na jízdní řád. My jsme se takhle po návratu z túry a odpočinku v bazénu vypravili na večeři, neboť Springdale nedisponoval žádnou obstojnou restaurací, a poslední zpáteční bus nám ujel, takže jsme museli nějaké tři čtyři kilometry šlapat domů pěšky. Zase to mělo jinou výhodu. Kromě toho, že jsme se skvěle nadlábli v jedné tex-mex restauraci, jsme poprvé za celou dobu v USA viděli hvězdy. V místní husté tmě zářily jak špendlíky v černým sametu. A do toho vytí divokých psů či čeho. Paráda!

Zion

Zion

Ráno jsme měli na spěch, neboť nás čekala dlouhá cesta na jih ke Grand Canyonu. Dali jsme si vafle k snídani a hrnce kafe na probuzení po vydatném spánku v horách, naložili bágly a nasedli do auta. Před branami hotelu nám ještě jedna ze zaměstnankyň přála šťastnou cestu a rozplývala se nad mustangem. „Máte krásný auto,“ řekla a ukázala za sebe na starší ford v kabriu. „Taky jezdím ráda bez střechy, ale nesnáším, jak mi pak vždycky odlítává paruka.“

Není nad upřímnost. A s těmito slovy jsme opustili překrásnej park Zion.