Most přes řeku Colorado

Na cestě Arizonou

Jak co nejdůstojněji zakončit naši cestu po Spojených státech? Asi nějakou velkou dírou v zemi. Až na to, že jsme k ní až tak úplně nedojeli. No, bylo to asi takhle:

Když už jsme projížděli křížem krážem Arizonou, Utahem a Nevadou, nešlo dát košem Grand Canyonu, podívat se alespoň na kousek, zapózovat, jak skáčeme do té rudé bezedné propasti, a jet dál. Ale co, že jo, jáma jako jáma.

Cesta ven z národního parku Zion vede kolem těchhle skalních útvarů

Cesta ven z národního parku Zion vede kolem těchhle skalních útvarů

Paní s parukou nám v překrásném Springdale dala sbohem (více tady) a my za předčítání titulků v USA Today, co jsme ukradli u snídaně, uháněli směr jihovýchod. Později odpoledne jsme měli stanout na jižní vyhlídce Grand Canyonu, tehdy vzdálené asi 250 mil od startovního bodu.

Cesta to byla krásná, jen co je pravda. Ven ze Zionu se jelo jeho chráněnou částí (asi jako byste autem kroužili kolem pramenů Vltavy), takže se nám naskýtaly nádherné obrazy: barevná skaliska omletá větrem a erozemi přecházela s ubíhající cestou v prapodivné masivy, které jako by ze země vyrůstaly jen proto, aby se uvnitř nich mohly tvořit krátery. Byla to majestátní podívaná, připadal jsem si jako vtisknutej uprostřed stránek National Geographic.

Cesta jako z filmu

Cesta jako z filmu

Takže nám ani nevadilo, že jsme se po cestě zdrželi, což ale vedlo k tomu, že nás cesta před cílem postavila před dilema, zda pokračovat hodinu až do cílového městečka Flagstaff, nebo podle původního plánu uhnout, jet hodinu na západ do Grand Canyonu, vyfotit se a jet o další dvě tři hodiny do cíle delší cestou. Podívali jsme se na sebe a bylo jasno, těch tisíc mil ujetých za poslední tři dny bez delšího odpočinku se na nás podepsalo. A vzhledem k tomu, že pozdní odpoledne kvapilo k podvečeru nebo večeru, byla pro nás rozhodující vidina vany, postele a spánku. I když to bylo jako vzdávat závod s cílovou páskou už už napnutou vlastní hrudí, otočili jsme se kolem závory před posledním úsekem k zmíněné vyhlídce, zamávali Grand Canyonu a zavázali jsme se: Tak příště!

IMG_8784

Ale samozřejmě bychom neodjeli jen tak. On totiž Grand Canyon není jen jedna vyhlídka nebo jedna průrva v zemi. V jeho okolí se nacházejí další a další propasti, které sice nejsou tak monstrózní, ale taky stojí za to je vidět. Jedna nám padla do oka už po cestě, a tak jsme se k ní vrátili. Byl to Little Colorado Canyon, jak nám prozradil indián z kmene Navajo, co kousek odtud prodával cetky za pár drobných, a od kterého jsme si taky koupili ručně vyráběné náramky pro štěstí.

Dobře vědět, na co se máte připravit :)

Dobře vědět, na co se máte připravit :)

Nelitovali jsme, že jsme se rozhodli pro tuhle kratší variantu. Kromě toho, že se u kaňonu kocháte hrůzostrašným pohledem na jeho dno, se můžete procházet po jeho obvodu a děsit se, kdy narazíte na chřestýše nebo jiné tvory. Pohled na vyprahlou zemi s nespočtem malých úkrytů pod oranžovými šutráky je ještě strašidelnější než nahlédnutí do kaňonu z jeho okraje.

U vyhlídky nebylo moc lidí, takže jsme si s tímhle místem užili poměrně intimní dýchánek. A po rozpravě se zmíněným indiánem jsme podstoupili závěrečnou část cesty do Flagstaffu, která byla kouzelná zejména tím, že vedla po historické Route 66.

Kousek Route 66 ve Flagstaffu

Kousek Route 66 ve Flagstaffu

Flagstaff ale sám o sobě nemá co nabídnout. Je to dobré výchozí místo nejen ke Grand Canyonu, ale i k bezpočtu dalších přírodních jevů v Arizoně, jenže jinak tam toho moc k zabití času není. Tak jsme si alespoň koupili karton lahváčů a před motelem do sebe lámali jednoho za druhým.

Arizona, hlavně v okolí Phoenixu, je plná kaktusů. Takhle jimi byly porostlé okolní kopce

Arizona, hlavně v okolí Phoenixu, je plná kaktusů. Takhle jimi byly porostlé okolní kopce

Ráno nás čekala pohodová cesta do Phoenixu, s kterým jsme neměli žádné velké plány kromě samotného důvodu celé naší cesty do USA: večerního koncertu Mötley Crüe z jejich rozlučkové tour. Jinak Phoenix taky není pro trávení volného času ideální město. Je to takové peklo nebo peklíčko na zemi. Tedy co se týče teploty. To si takhle chcete z hotelu dojít o pár bloků dál koupit něco k jídlu, a radši sednete do auta, protože bez klimatizované bubliny kolem vás se tam prostě nedá fungovat. Konečně jsem pochopil, proč v některých amerických městech nepotkáte na ulici živáčka.

Phoenix, cíl naší cesty, i když zároveň nejnudnější místo

Phoenix, cíl naší cesty, i když zároveň nejnudnější místo

A tak jsme si (pánská polovina naší expedice, tedy já) užili večerní koncert, abychom druhý den ráno naposledy skočili do mustanga a vydali se na 400 mil dlouhou závěrečnou cestu z Phoenixu do Los Angeles. Využili jsme zbývající čas pro nákup pár nezbytností na Venice Beach, rozbili tábor na tamním letišti a ráno si to dali zpátky přes Dallas do New Yorku a odtud na Starý kontinent.

Cíl naší cesty - Mötley Crüe v Phoenixu na jednom ze svých posledních koncertů

Cíl naší cesty – Mötley Crüe v Phoenixu na jednom ze svých posledních koncertů

Tím také končí seriál o naší první, ale určitě ne poslední výpravě do Spojených států, takže bych chtěl všem, co si našli čas na sdílení těchhle zážiků poděkovat. Kdybyste kdokoli cokoli potřeboval poradit nebo se zeptat atd, neváhejte mi napsat. Kontakt najdete v sekci About 😉