V Essaouiře je obrovská koncentrace racků, někdy se jako smršť snášejí nad hlavami lidí, jindy se nerušeně procházejí po hradbách

Hejna racků, hlavní poznávací znak Essaouiry

Všichni mi v Maroku říkali, abych jel do Essaouiry, přístavního městečka na západním, atlantickém pobřeží. Že je to nádherné město, které si oblíbil i Jimi Hendrix a kam si všichni turisté jezdí pro nezapomenutelné vzpomínky z dovolené. Když jsem si uvědomil, že koncem listopadu to tam nebude na koupání, nějak pro mě to místo ztratilo půvab, ale přemluvil jsem se.

Odpolední odpočinek v přístavu

Odpolední odpočinek v přístavu

Každý v hostelu se mě ptal, jestli už jsem byl v Essaouiře a že bych určitě měl jet, že je to nádhera. Nedovedl jsem si představit, jaké kouzlo to místo asi musí mít, protože z fotek mi to až tak super nepřipadalo. Ale když jsem strávil pár dní v Marrákeši a potřeboval jsem si odpočinout od ruchu toho místa, odjel jsem, jak mi všichni radili.

Cizinec v přístavu :)

Na rozdíl od spousty ostatních mě Essaouira až tak neokouzlila, i když je to pěkné místo, o tom žádná

Budu patřit asi mezi jedno procento lidí, kteří si Essaouiru nezamilovali. Tím bych nechtěl nikoho odradit, vydejte se tam a třeba budete patřit mezi zbylých 99 procent lidí, které tohle město uhranulo. Ale mě přišlo tak nějak obyčejné, málo arabské na rozdíl od Marrákeše a trochu moc středomořské, asi jako bych přijel do Řecka. Možná jsem jen měl příliš velké očekávání.

Přeplněný přístav. Člověka hned napadne, jak odsud ty lodě asi vyplouvají

Přeplněný přístav. Člověka hned napadne, jak odsud ty lodě asi vyplouvají

V medíně narazíte na starobylé domky s bílými zdmi a modrými prvky, cítit jsou ryby a moře. Vše se totiž točí kolem starého přístavu, kde si v improvizovaném trhu můžete koupit čerstvě vylovené ryby nebo obdivovat stovky lodí.

Rybářská vendeta. Takhle toho nebožáka vzali a zkrátka hodili přes "palubu"

Rybářská vendeta. Takhle toho nebožáka vzali a zkrátka hodili přes „palubu“

Tam se mi líbilo nejvíc, protože jste si odsud mohli přivézt pár dobrých fotek. Hodně věcí si můžete přinést zase z procházky medínou. Stejně jako v Marrákeši tam narazíte na desítky krámků se vším možným, ale na rozdíl od centrální metropole jsou ceny poloviční.

Rybáři už tak ochotně nepózují, ale v nestřežených chvilkách se dá pořídit snímek

Rybář při odpoledním odpočinku

Když vás město omrzí, můžete se vydat na dlouhou procházku po pobřeží. Pláž je krásná, plná kiteboardistů, velkých škeblí a lemovaná v písku polehávajícími velbloudy. Ale na koupání to v tomhle období není. Leda v neoprenu.

V oceánu si v listopadu moc nezaplavete. Zato si můžete půjčit neopren a zkusit třeba kiteboarding

V oceánu si v listopadu moc nezaplavete. Zato se můžete projet po pobřeží na koni nebo velbloudovi

Vydat se do Essaouiry z Marrákeše můžete buď s pomocí jedné z mnoha cestovních kanceláří, nebo na vlastní pěst autobusem CTM. Zvolil jsem druhou možnost, což bylo lacinější a míň svazující. Zase mi ale ráno skoro ujel autobus a dobíhal jsem na nádraží s plícemi někde za sebou. Ale stačil jsem si koupit na místě zpáteční lístek asi za 150 DH (cca 300 Kč) a čekal na mě poloprázdný klimatizovaný autobus.

Racek

Racek, nejčastější obyvatel Essaouiry

Cesta byla příjemná a člověk si za ty dvě nebo tři hodiny alespoň prohlídne ubíhající vyschlou krajinu s občasnými chudými vesničkami. A kdybych první hodinu a půl v Essaouiře nestrávil loupáním krevet v jedné z restaurací na pobřeží, měl bych na návštěvu města asi pět hodin. I tak to pro mě bylo akorát, abych večer zase popíjel čaj na Djemaa el Fna v Marrákeši.