Hikemyworld.com

Let the adventure begin

Občas objevíme opuštěný hotel, kde jsou ještě zbytky vína na baru, říká fotograf Němých svědectví

ota

Rozhovor – Jak je vám, když se díváte na fotky dávno zchátralých ordinací se zbytky krvavých gáz, opuštěná lůžka sanatorií nebo při pohledu na poházené dětské hračky ve vybydleném sirotčinci? Focení starých, zapomenutých a polorozpadlých objektů s mrazivou hororovou atmosférou je nový trend naší doby. Říká se tomu Urbex. Guru tohoto odvětví v Česku, Ota, poodkryl v rozhovoru tajemnou roušku focení pro projekt Němá svědectví.


Pro svůj projekt Němá svědectví jsi nafotil desítky fotek z nejrůznějších míst. Jak si vytipováváš lokality pro focení?

Je to různé. Míst, která si vytipuji sám, je asi třetina. Pak mám velkou část od kamarádů a další část je ta, kterou najdeme omylem, když jedeme kolem. Nejsem dobrý hledač, jsou lidi, kteří si najdou sami úplně všechno, já strávím hodiny a dny hledáním něčeho, a nakonec jsem vzteklej, protože to nenajdu.

Stará urologická ambulance

Stará urologická ambulance

Jsou nějaké objekty, na které se vyloženě zaměřuješ?

Hodně mě baví nemocnice a hotely, ale zajímá mě taky industriál, i když k tomu nepřijdu zase tak často. Baví mě, když třeba někde v trávě najdu orezlý auto, ošklivý, starý. Například kamarádka nedávno s přáteli vyrazila na týden do Švédska a jejich primárním cílem bylo vrakoviště. Když to vidím na fotkách, tak je to krásný, ale vím, že bych se tam asi po chvíli nudil. Baví mě vyfotit třeba tři čtyři auta, ale pak už je toho na mě moc. V budovách, tam se vyřádím.

Kulečníkový stůl v opuštěném hotelu vypadá, jako by se u něj ještě večer hrálo

Kulečníkový stůl v opuštěném hotelu vypadá, jako by se u něj ještě večer hrálo

Kolik času strávíš na jednom focení?

Bývá to od rána do večera, případně víkend. Není výjimkou, že vyrazíme v 11 večer, abychom byli ráno za svítání na místě, třeba když jedeme do Francie. A vracíme se zase v neděli za tmy.

Takže jezdíš hodně fotit i za hranice?

Taky.

Ota: "Obrovský, mocně rozjebaný jelen, tyčící se nad jednou malou polskou obcí mi přišel natolik bizarní, že jsem neváhal, za vesnicí otočil auto a vrátil se v nezměrné touze zvěčnit ho pro generace budoucí."

Ota: „Obrovský, mocně rozjebaný jelen, tyčící se nad jednou malou polskou obcí mi přišel natolik bizarní, že jsem neváhal, za vesnicí otočil auto a vrátil se v nezměrné touze zvěčnit ho pro generace budoucí.“

Jak daleko jsi byl nejdál?

Když to vezmu podle zemí, tak Francie a Belgie.

Co vůbec obnáší udělat jednu fotku v takových podmínkách, kam se vypravuješ? Asi to chce hodně techniky, ne?

Vůbec. Mám pět let starou zrcadlovku se základním objektivem a stativ.

Opuštěná vodárna

Opuštěná vodárna

A co svícení?

To mám – baterku za dvě stovky. A tou nasvěcuju úplně všechno.

Ložnice v lékařské vile

Ložnice v lékařské vile

Fakt? Při pohledu na tvoje fotky to vypadá, že to všechno stojí hodně příprav a jedna fotka ti zabere spoustu času…

To ne. Ale je pravda, že třeba u nočního focení je to náročnější. Jako když jsme včera fotili v podzemí v severních Čechách, tak tam mám fotku, na které je vidět dozadu do jedné chodby. Tam fotil foťák dvě minuty čistýho času a já jsem tam kroužil baterkou a vytvářel jsem světlo, které on pohlcoval. Takže když se takhle fotí v noci, tak ta fotka vyjde třeba až na pátý pokus a mezitím jsou takovéhle obstrukce, takže finální fotka trvá třeba půl hodiny.

Pečovatelský dům

Pečovatelský dům

Takže to není až tak časově náročná činnost?

Samotné focení ne, nejvíc času spolkne doprava a potom úprava fotek v počítači. Samozřejmě spousta fotek nelze vyfotit tak, aby vypadaly. Třeba pokoje proti oknu, to se lepí ze dvou fotek.

Upravuješ teda hodně?

Jak co. Pouštím fotky i víceméně bez úprav, ale něco prostě upravit musím – když fotím proti světlu, když fotím v temných místnostech s baterkou…

Zapomenutá gynekologická ambulance

Zapomenutá gynekologická ambulance

Držíš se pravidla nezasahovat do interiérů, nebo děláš nějaké úpravy?

Držím se toho, ale je pravda, že občas na místě najdeme nějakou instalaci, tak si to vyfotím, ale s ničím nehýbu. Jedinou výjimku tvoří případy, kdy přijdu na místo, je tam nějaká krásná scéna, a mezi tím se válí čtyři petky, tak je prostě šoupnu stranou. Ale že bych něco nastavoval, to ne, to nedělám.

Stará hotelová kuchyně

Stará hotelová kuchyně

Jaký je poměr tuzemských objektů, kde fotíš, a zahraničních?

Možná jedna ku jedné.

Jeden ze zachovalejších hotelových pokojů, který už fyzicky neexistuje

Jeden ze zachovalejších hotelových pokojů, který už fyzicky neexistuje

Ptám se proto, že se občas při pohledu na tvoje fotky divím, kolik takových míst k urbexovému focení se dá najít…

Já se někdy taky docela divím. Občas jsou to opravdu náhody. Je to náhoda objevit dva roky opuštěný hotel, kde byly ještě zbytky vína na baru. Občas se zadaří, že se něco objeví, co je opuštěný, aniž by o tom někdo věděl. Na takových místech to většinou vypadá tak, jak to tam zůstalo.

Hlavně v zahraničí u vil zůstává všechno. Je tam víceméně i uklizeno, já si to pak vyfotím, koukám doma na fotky a říkám si, že to vypadá, jako kdyby ten majitel opravdu odešel pro chleba. Ale v drtivé většině je to zařízení prastaré, je vidět, že už tam dlouho nikdo není. Možná když majitelé zemřou, pozůstalí o to nejeví zájem. A v  zahraničí se tolik nekrade, neničí, takže to tam vydrží celá léta.

Opuštěný aqapark

Opuštěný aquapark

V Česku je tedy větší problém na něco takového narazit?

Tady jak o tom někdo něco zjistí, tak je to pak peklo.

Dětský pokoj

Dětský pokoj

Všimnul jsem si, že kolikrát píšeš, že když fotíš nějaké místo, tak to tam pak lehne popelem…

Minulý rok byl na tyhle události dost bohatý. Taková víceméně profláknutá opuštěná místa, dva hotely, krásná vila ve Francii, nemocnice v Německu… Bylo těch míst šest sedm, které během jednoho roku lehly popelem. Navíc v docela malém kruhu, když se podívám na mapu. Nevím, kdo to dělá, proč to dělá. Teď nedávno vlastně vyhořel hotel v Mariánských Lázních, šlo o úmyslně založený požár.

Některé pozůstatky jsou děsivé

Některé pozůstatky jsou děsivé

Myslíš, že za to může zájem urbexových nadšenců?

V případě těch Mariánských Lázní si myslím, že to možná byla falešná pojistná událost. Nevím, jestli to bylo vandalství, nehodlám se v tom šťourat. Co se týče těch ostatních míst, pořád se nemůžu zbavit dojmu, že si je vyhledává přes internet nějaký pyroman, který nechce zapalovat něco, kde jsou lidi. Ne že bych to hájil, ale působí to na mě tak, že to je člověk, nějakej narušenej, kterej ale přitom nechce nikomu ublížit.

Urologická ambulance

Urologická ambulance

Připadá ti, že se rozšiřuje trend urbexových fotek?

Je to jako vždycky, jsou to dneska takový céčka. Céčka, Sandokan, teď je urbex. Je to vždycky nějaká vlna něčeho, co všechny zaujme, pak to zase opadne a bude se tomu věnovat hrstka lidí, kterou to baví. Během posledních dvou let se to rozmohlo strašně, ale ta bublina zase splaskne.

Dávno nepoužívaný bazén

Dávno nepoužívaný bazén

Existuje v tom i konkurenční boj?

Je toho relativně dost a taky už jsem zaznamenal případy, kdy se to jako konkurenční boj bralo. Nechápu úplně proč, nevím, jak se to dá takhle dělat, je to prostě koníček. Snažím se jít mimo tyto boje, mě zrovna tohle nějak nebere. Nemám už věk na to, abych řešil takovéhle půtky.

Ota: "Téměř devět let čekaly džusíky v hotelovém pokoji na své hosty, společně s čistými ručníky a čistě povlečenými postelemi. Nedočkaly se. Hotel byl po druhém požáru loni v létě zbourán."

Ota: „Téměř devět let čekaly džusíky v hotelovém pokoji na své hosty, společně s čistými ručníky a čistě povlečenými postelemi. Nedočkaly se. Hotel byl po druhém požáru loni v létě zbourán.“

Jak dlouho se věnuješ urbexu?

S foťákem tak tři čtyři roky, bez foťáku možná od roku 1992.

Takže jsi dřív chodil jen tak koukat na rozpadlý baráky?

Jo. Ono to začalo víceméně po odsunu. Prolízal jsem Milovice v devadesátým druhým, ale to jsem nefotil nic. Štve mě to, bylo to úžasný, všechno zachovalý. Teď se nadává, jak to tenkrát Rusové všechno zničili, ale ona to není tak úplně pravda. Všechno to opustili relativně v pořádku, ale dodělaly to pak nájezdy Čechů, kteří tam rvali radiátory a takové věci.

Pozůstatky gynekologické ambulance

Pozůstatky gynekologické ambulance

Tím to tedy pro tebe začalo?

Víceméně jo. Ale nebylo to cílený, prostě když jsem někde jel, něco jsem zahlídl, tak jsem třeba zastavil, prohlídnul jsem si to, koukal jsem. Ale s tím foťákem chodím na ta místa možná tak tři čtyři roky. To jsem si tak obecně koupil foťák a začal jsem fotit.

Kolečkové křeslo v opuštěném sanatoriu

Kolečkové křeslo v opuštěném sanatoriu

Fotíš i jiný věci než urbex?

Taky. Když jsme byli teď v Rakousku, tak jsme si taky fotili údolí plný mlhy a takový blbosti. Fotím samozřejmě rodinné fotky, zajímá mě taky doprava, tak fotím autobusy, metro, fotím leccos, fotím holky a tak. Ale urbex má asi největší zastoupení na mém disku.

Jak je to po zákonné stránce, když chodíš fotit do různých budov…

Samozřejmě bych tam neměl bejt. Když přijdu k baráku, kde jsou otevřený dveře, není tam žádná cedule, tak…Určitě to nedělám tak, že bych někde rozbil okno a vlezl tam, že bych vytvořil ten vstup, to ne. V drtivé většině se to kvalifikuje jako nepovolený vstup, ne jako vloupání. Z těch míst nic neodnáším.

Občas Ota pracuje i s modelkami

Občas Ota pracuje i s modelkami

Zatím mě kvůli ničemu nezatkli, ale je pravda, že v některých zemích jsou na to alergický a jsou za to docela palby. Třeba ve Francii. Když jsme tam jeli, tak mě kamarád uklidňoval, že v přepočtu můžu zaplatit až čtvrt miliónu. Ale s policií jako takovou jsem ještě problém neměl.

Jaký máš teď plány s focením?

Plánujeme teď pár dní v Lucembursku a v Německu, ale teď si chci od dubna spíš projet pár míst, kde už jsem byl. Chtěl bych si je projít znova třeba po dvou letech, což je občas docela pěkný, když někam přijdu, je to v nějakým stavu a po dvou letech je to šílený. Tak bych si chtěl dát nějaký srovnání těch fotek.

Starý zábavní park

Starý zábavní park

Takže budeš dělat nějaký srovnávací fotky před a po?

Já mám vlastně na stránkách jednu jedinou takovou. Asi bych pár takových udělal.

 

 

 

Počet komentářů: 3

  1. V clanku mi tak nejak chybi jmeno umelce ….

    • Vaclav Lang

      11.3.2015 at 8:59

      Jméno, tedy křestní jméno, je uvedeno v perexu – Ota. Jelikož se ani na svém webu svým celým jménem neprezentuje, zůstal jsem pouze u křestního jména :)

  2. Nemohu se nepodělit. Existuje jistý fcb profil, nějaký pan Oto, který se prezentuje jako fotograf a na svém profilu má ukázky spousty fotografií portrétového typu. Dokonce odkazuje na tento článek, že je ten Oto, který ve článku figuruje a je autorem těchto krásných fotografií. V porovnání s fotografiemi na fcb se však nemohu ubránit dojmu, že autorem nemůže být jedna a tatáž osoba. Při prvním pohledu se jedná o absolutně jinou kvalitu fotografií a to z více hledisek, které fotografie má mít. O vkusu ani nemluvím. Proto si říkám, jak moc velký Guru tohle může být, a zda vůbec je autorem fotek němá svedectví…

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*