Hikemyworld.com

Let the adventure begin

Výlet do pouště snadno a rychle

Poránu v poušti. Minimum spánku, zima, ale jinak pohoda

Poránu v poušti. Minimum spánku, zima, ale jinak pohoda

Když jsem byl před rokem a půl v Maroku, stihnul jsem všechno možné, jen ne tamní oblíbený výlet do pouště. Letos jsem se to rozhodl napravit, jakmile jsem narazil na letenky za nějaké tři tisícovky. A vydal se do téhle úžasné země, která mě asi nepřestane bavit, znovu.

O Maroku už jsem se zde obsáhleji rozepisoval, takže nemá cenu opakovat, jak je to okouzlující a roztodivná země, požehnaná pro nezávislé cestovatele. Rozhodně doporučuji se tam vypravit, a kdo by se chtěl o Maroku a mých předchozích cestách tam dozvědět víc, mrkněte sem.

Djemaa El-Fna, mé nejoblíbenější náměstí. Tenhle pohled se neomrzí

Djemaa El-Fna, mé nejoblíbenější náměstí. Tenhle pohled se neomrzí

Letos v březnu jsem se tam vydal jen na pět dní, což ale bohatě stačí. Za jediný den stihnete v Maroku vidět moře i sníh, za jiný den hory a poušť. Za jediný den se v Marrákeši několikrát ztratíte v temných uličkách s obchody, utečete desítkám dotírajících prodavačů, pochováte si hady nebo opice, vypijete litry mátového čaje, ultralevného pomerančového džusu, ochutnáte proslulý místní hašiš nebo tajine. Takže pět dní je docela dost.

A takhle to vypadá v Marrákeši po setmění na magickém náměstí Djemaa El-Fna:

Odskočit si během nich do pouště není nic složitého. Snad v každém rijádu v Marrákeši (ale i v jiných větších marockých městech) budete mít na očích nabídky na podobné organizované výlety. Pokud ne, stačí se zeptat kohokoli, třeba na ulici, protože tamní lidé vám vždycky poradí nebo seženou, co potřebujete, ať je to cokoliv. Jen vám to pak naúčtujou.

Mešita Koutoubia a nejvyšší minaret ve Marrákeši

Mešita Koutoubia a nejvyšší minaret ve Marrákeši

Samozřejmě můžete využít také cestovních agentur ve městě, nakonec seale stejně všichni zájemci sejdou v den odjezdu na centrálním náměstí Djemaa el fna, kde se teprve rozdělí podle destinace, takže je úplně jedno, kde si výlet domluvíte. Vše totiž zastřešuje jediný organizátor. Ale nejpohodlnější je domlouvat výlety přímo u personálu ve vašem rijádu. Dvoudenní cesta do pouště u města Zagora mě vyšel na 50 euro, třídenní varianta je o 30 euro dražší.

Takhle se jezdí v Maroku :)

Takhle se jezdí v Maroku :)

Ráno před odjezdem si pro vás obvykle přijde řidič až do místa, kde bydlíte. Nemusíte mít strach, většinou vás z hostelu pojede víc, bývá to taková masová záležitost. Pak vás odvede na shromaždiště, kde se všichni lidé rozdělí do dodávek či minibusů, což je taková zdlouhavá procedura. Ale pak už si jen nasednete a jedete.

Výlet do pouště

Nenechte se mýlit, není to jen strohý odvoz na místo s následným odvozem zpátky do hostelu druhý den. Po cestě se co chvíli zastavuje u všelijakých vyhlídek (a že se je na co koukat), případně na kafe nebo u různých pamětihodností. Takže se nenudíte. Navíc v autobusu bývá veselo, řidiči bývají veselé kopy, navíc jejich styl řízení vás rozhodně nenechá v klidu klimbat, hehe.

První zastávka po cestě do pouště. Nádherný výhled.

První zastávka po cestě do pouště. Nádherný výhled.

Po celodenním putování a kochání se krajinou – z Marrákeše jsme jeli nějakých 400 kilometrů – jsme vpodvečer zastavili za městem Zagora, kde už čekala parta chlápků oblečených do beduínského se stádem velbloudů kolem sebe. Posedali jsme si na zvířata a vyrazili vstříc dunám. Pravda, přesně tyhle stádní části cestování s hraním si na autentický zážitek nemám rád. Trochu mě to štvalo, ale věděl jsem, že v tomhle případě by sólo cestování moc dobře nešlo. Skoro bych si troufnul říct, že nebylo v mých silách to provést jinak. Tak jsem si zkrátka užíval ten výhled na haldy písku ozářené zapadajícím sluncem.

Zastávka "na západ slunce"

Zastávka „na západ slunce“

Asi po hodině poskakování na hrbu jsme dorazili do tábora z několika velkých beduínských stanů. Ubytovali jsme se a naši průvodci zatím začali v jednom z nich chystat večeři, která byla příjemnou vzpruhou po celodenním cestování. Potom jsme si venku posedali na vychladlém písku okolo ohně a poslouchali bongo-bubnování beduínů. Takže zase taková ta turistická selanka, které se vždycky na cestách snažím vyhnout. Ale byla to taková daň za nezapomenutelné obrazy z pouště.

Večer nám zpříjemnil táborák. Po dlouhé cestě, stylové večeři a nezbytném mátovém čaji příjemné zakončení dne

Večer nám zpříjemnil táborák. Po dlouhé cestě, stylové večeři a nezbytném mátovém čaji příjemné zakončení dne

A ty se dostavily hlavně nad ránem. Alespoň tehdy jsem si mohl dopřát takovou „nestádní“ partyzánštinu, kdy jsem vstal ještě před oficiálním budíčkem, díky čemuž jsem si mohl užít probouzející se poušť pěkně o samotě: slunce ještě za horami, žloutnoucí písek, divocí psi dotírající na spící velbloudy. Pak už následovala snídaně a rychlé nasedání, abychom si hezky z mezihrbí vychutnali ranní paprsky slunce, které mezitím vystoupalo dál po obzoru.

Takhle to vypadá, když vstanete v poušti krátce před východem slunce a stihnete i beduínský budíček:

Vrátili jsme se na místo, kde jsme prve na velbloudy nasedali, zase jsme nasedli do minibusu – ano, těžká snobárna. A pak už to z mého pohledu za moc nestálo, čekal nás celý další den cesty s několika zastávkami. Ty jsou příjemné v první den, kdy jedete teprve do pouště, ale potom už by člověk raději napřímo zamířil zpátky. Místo toho nás čekala nesmyslná prohlídka „berberského domu“, což byl klasický handl pořadatelů ve stylu „dovezu ti bandu turistů, ty jim namaž med kolem pusy, donuť je něco koupit a pak se šábnem“. Šlo se o prohlídku jakéhosi berberského muzea, kde jste si mohli – nebo spíš měli – něco nakoupit. A nesměli fotit. Prostě kravina, většinu lidí to spíš podráždilo, mě teda určitě, protože takováhle místa nemám rád.

Východ slunce

Východ slunce

Víc jsem byl rád za návštěvu historického městečka Ait Ben Haddou, vystavěného z hliněných cihel. Kromě toho, že je samo o sobě krásné, se také proslavilo v desítkách velkofilmů – natáčel se tam třeba Gladiátor, Indiana Jones, Prince of Persia, Sodoma a Gomora, Mumie, Království nebeské, Kleopatra a další. Jak to ale dokážou zkazit, když k vám přilepí průvodce, který vás po místě vodí div ne za ruku a diktuje, co byste si měli vyfotit, co si prohlídnout, kde si sednout atd. Takové akce pro mě nejsou, takže místo pěkný, ale dojem spíš v mínusu.

Pouštní město Ait Ben Haddou

Pouštní město Ait Ben Haddou

Ale jinak to byla samozřejmě fajn cesta. Organizace a ty věci okolo nebyly podle mého gusta, ale kdybych si měl něco takového organizovat sám, bylo by to dražší, komplikovanější a vůbec víc náročné a asi by to ani nemělo cenu. Takže mohu doporučit. A hlavně: nejde o nic náročného nebo nedostupného. Letenka vyšla na tři tisíce (Berlín – Milano Bergamo – Marrakech/Marrakech Milano Bergamo – Praha; jen s příručním zavazadlem), čtyři noci v rijádu celkem zhruba z a tisícovku a jídlo stojí zhruba jako u nás. Tak je to na vás :) Jo a v noci je v poušti fakt kosa :)

Na zbytek fotek se můžete podívat tady v galerii:

Počet komentářů: 4

  1. Doporučuješ i pro 3 ženy na trip?

    • Vaclav Lang

      27.11.2016 at 13:28

      Ahoj, rozhodně. Maroko obecně i tenhle výlet. Účastnily se ho holky jednotlivě i ve skupinkách a nebyl problém

  2. Super clanek! Taky bych se do Maroka rada vydala a podivat se do pouste na velbloudech je muj sen. Rada bych se zeptala, odkud jsi do Maroka letel a jak ses citil na velbloudech? Nerada bych jim nejak ublizovala, tim, ze se na nich jezdi takove dlouhy hodiny. Moc dekuju za odpoved! :-)

    • Vaclav Lang

      25.5.2017 at 14:46

      Ahoj, do Maroka jsem letěl jednou z Berlína a jednou z Milána. Vždycky byly zrovna nějaké akce na letenky. Letos jsem si teda žádné nevšiml. Na velbloudu to bylo v pohodě. Extra pohodlné to není – některé holky šly pak raději pěšky – ale je to fajn zážitek. O velbloudy se určitě bát nemusíš :) dost toho vydrží, navíc se nejede moc dlouho. Jestli vyrazíš, dej vědět, jak to dopadlo

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*