Vyrazil jsem cestovat na vlastní pěst po Mexiku. A zatím si nemůžu stěžovat

Jsem v Mexiku už skoro 20 dní, přesně nevím – dny tady nepojmenovávám, ani nečísluju – ale je to myslím dost, abych shrnul postřehy někoho, kdo má s touhle zemí poprvé tu čest. Zhruba takhle:

První šok přišel ještě v letadle. Jde o obrovitost toho města, 20 milionové aglomerace uprostřed země. První jeho části uvidíte 20 minut před přistáním, pak už všude kolem vidíte jen Ciudad de Mexico – pod smogovým oblakem, krčící se v údolí ve stínu sopky Popocatepetl neboli lidově el Popo.
Mexico City z věže LatinAmerica

Mexico City z věže LatinAmerica

Druhý šok přišel na ulici hned po přistání. Najednou procházíte kolem prostých stánků, v nichž místní večeří, všude živo i o půlnoci, metro je nacpané tak, že nastupování a vystupování připomíná americký fotbal. Všechno je jinak.
V Mexico City nevíš dne ani hodiny. Je třeba mít se na pozoru před vším :)

V Mexico City nevíš dne ani hodiny. Je třeba mít se na pozoru před vším :)

Po příletu mě mexické kamarádky vzaly kolem půlnoci na pivo a něco k snědku. Hospoda sestávala z pár plastových stolků rozmístěných v garáži, která sloužila taky jako sekáč. Pro Mexičany nic tak bizarního. Za chvíli za námi zatáhli železnou roletu, ze strachu aby tam jako před týdnem nevtrhli „cabrones“ s „pistolas“ a nevybrali celou kasu. Pro Mexico City nic neobvyklého.

Rychle pryč z Mexico City

Když jsem se ptal, co na to policie, se studem ve tváři řekly, že  je tak zkorumpovaná, že by jí napřed museli zaplatit větší výpalné než zločinci, aby pomohla. Takže je prý lepší vydat co máte než přijít o život. To platí i na ulici.
To vpravo je největší zelený park v centru Mexica City. Ale na relax nebo čerstvý vzduch zapomeňte

To vpravo je největší zelený park v centru Mexica City. Ale na relax nebo čerstvý vzduch zapomeňte

Já jsem se naštěstí s žádnými takovými nepříjemnostmi nesetkal. Lidi v hlavním městě sice občas působili hrozivě a dívali se na gringa z Prahy podezíravě, ale neměl jsem s ničím žádný problém. Kolikrát se stačilo usmát a byli jak sluníčka. O lidech na venkově ani nemluvím, ti byli jak sluníčka pořád. A neměl jsem zatím problémy ani s jinými věcmi, před kterými mě varovali – ať už šlo o vodu, jídlo nebo zemětřesení.
Ulice Mexico City. Věčně plné lidí

Ulice Mexico City. Věčně plné lidí

Přiznávám, že jsem rád, že jsem v Ciudad de Mexico strávil jen dva dny. Je to mraveniště plné smogu a s tolika lidmi, že nikde nemáte soukromí. I klidné části města lemují ze všech stran aspoň šestiproudé silnice zaplavené auty, která by u nás sotva měla nárok na technickou. Centrum je placaté a mezi statisíci domů nemáte šanci vykouknout a nadechnout se z té záplavy lidí a výparů.

Na venkově je pohoda

Naštěstí je Mexiko tak obrovské, že na svém území nabízí mnoho dalšího a lepšího. Takže když jsme se po mnoha hodinách v nočním autobusu (ty můžeme mimochodem Mexičanům jen závidět) probudili nad ránem ve státu Oaxaca na jihu země, připadal jsem si jako ve filmu. Smog a davy vystřídaly palmy a banánovníky, dámy nesoucí kýble na hlavách a pánové s klobouky jedoucí na oslech nebo starých motorkách, případně postávající a pokuřující.
Mexický venkov v Oaxace

Mexický venkov v Oaxace

Na venkově to vůbec byla větší pohoda. Všude nádherná, netknutá příroda s věcmi, které se vám u nás nepřihodí. Sedíte třeba v hospodě na pláži a na trámech pod palmovými listy vám nad hlavou pobíhají ještěrky, jinde potkáte leguána plazícího se po silnici a nedbajícího projíždějících aut, jinde na vás z klecí křičí papoušci. Lidi jsou zrelaxovaní, vysedávají na ulicích nebo polehávají v houpacích sítích a nic není takový problém, aby jim zkazil náladu. Neříkám, že jsou všichni sluníčkoví, ale většina z nich je víc usměvavá a přátelská než většina Čechů.
Místní na to třeba někdy nevypadají, ale stačí pozdravit a jsou nejmilejší. Na fotce průvodce a řidič Pancho

Místní na to třeba někdy nevypadají, ale stačí pozdravit a jsou nejmilejší. Na fotce průvodce a řidič Pancho

Turistická modla Yucatán

A pak je tady Yucatán, což je kapitola sama o sobě. Všechno to, co jste ve zbytku Mexika potkávali přirozeně na ulici, tady dostanete zabalené v obchodech se suvenýry. Co bych dal v Méridě za trochu toho nočního napětí z Mexico City, když se tam večer ploužíte za samými zamilovanými dvojicemi na líbánkách, korzujícími mezi zaručeně tradičními mayskými restauracemi, kde krom jiného krojovaná obsluha servíruje burgery, pizzu a italské těstoviny.
Ačkoli z obrázků působí proslulá pyramida Chichen Itzá romanticky, v obležení turistů kouzlo mizí. A v obležení turistů je pořád

Ačkoli z obrázků působí proslulá pyramida Chichen Itzá romanticky, v obležení turistů kouzlo mizí. A v obležení turistů je pořád

Když přijedete k některé z mnoha mayských ruin uvnitř poloostrova, je to podobné. Slavné Chichen Itza je jako Disneyland – majestátní nasvícený portál, drahé restaurace, souvenir shopy…a kolem pyramid tolik lidí, že přes selfie tyče nevidíte na krok. O nějakém kouzlu místa se nedá mluvit. Naštěstí ale pořád existují taková, která jsou v tomhle směru v pohodě. Třeba pyramida Cobá.
Na pyramidu Cobá můžete i vyšplhat. A když budete trpěliví, můžete ji mít i sami pro sebe

Na pyramidu Cobá můžete i vyšplhat. A když budete trpěliví, můžete ji mít i sami pro sebe

Na Yucatánu je ale fajn to, že když jím křižujete, narážíte mezi čistokrevnými turisty i na hodně batůžkářů, kteří s vámi sdílejí své zkušenosti nebo prostředky. Tohle společenství tady funguje víc než kde jinde a po pár dnech už všude potkáváte jenom staré známé. Takhle funguje třeba přímořský Tulum a vůbec celé východní pobřeží Yucatánu.
Kuře se tu z mas používá možná nejčastěji. Tahle porce mě v Pisté vyšla na nějakých 80 kč

Kuře se tu z mas používá možná nejčastěji. Tahle porce mě v Pisté vyšla na nějakých 80 kč

A to nejlepší nakonec – jídlo. Pokud nejste ultranároční, v Mexiku nenarazíte na nic, co by vám nechutnalo. Většinou dostanete na talíř v různých obměnách a úpravách čerstvou zeleninu, maso, ovoce, kukuřičné placky na milion způsobů a výběr různě pálivých sals – užijete si to. Obyčejná mexická kantýna bez stolů je často gastronomicky dál než české dvojky a trojky. S pitím je to horší, zvlášť pro pivaře, protože kdo je zvyklý na plnou chuť evropských piv, toho slabá mexická piva nemůžou uspokojit. Ale v kombinaci s místní agávovou pálenkou mezcal už je to lepší:)
Pivo a mezcal - samotné nechutná ani jedno moc dobře, ale ve dvojici jim to jde náramně

Pivo a mezcal – samotné nechutná ani jedno moc dobře, ale ve dvojici jim to jde náramně

Ceny jsou tu navíc víc než přijatelné. Samozřejmě záleží na místě, ale obvykle není problém dostat se v hostelu na 200 kč za noc, sehnat quesadillu v přepočtu za 15 korun, dobrou a velkou večeři za 120, pivo za třicet, pět piv a pět mezkalů za 500 by očko :) Žádné závratné sumy si tady neúčtují za nic, i hromadná doprava, která je tady na vysoké úrovni, je za hubičku.
Laguna na jihu Oaxaky, kde jsme strávili několik dní odříznuti od civilizace

Laguna na jihu Oaxaky, kde jsme strávili několik dní odříznuti od civilizace

Takže sečteno a podtrženo Mexiko můžu jedině doporučit, a pokud mi nic nezkazí posledních pár dní, tak ho budu chválit, kudy budu chodit. Protože zápory jsem skoro nezaznamenal, zato kladů nepočítaně. Slunce v duši!