Havana

Ať mramorový Ježíš, co ční nad Havanou, dohlídne na to, co se děje ve městě!

Jestli někdo odjíždí z kubánského hlavního města s uhranutým dojmem, že je plné těch nejpřátelštějších lidí, je to jen proto, že naletěl všudypřítomným naháněčům turistů, nebo mu nevadí nechat se odírat. Castrův režim tamní obyvatele poznamenal natolik, že se z loudění peněz z cizinců stal kolorit. Člověk pochopí, když se žebrá, když se nabízí, ale v Havaně na to jdou jinak – skrz faleš a zneužívání. Ta míra je za hranicí únosnosti.

Havana

Jedna z pouličních nalíváren

Pár hodin po příletu, někdy kolem půlnoci, jsem seděl v centru Havany na zahrádce jednoho baru spolu s asi deseti mladými Kubánci a Kubánkami. Barman – sympaťák, s kterým jsme našli společnou řeč ohledně tetování – mě přivedl do téhle společnosti, kde jsem se po chvíli cítil jak ryba na suchu.
Havana

Ulice Havany

Euforii ze seznamování narušila otázka některého z mých nových kámošů, jestli holkám koupím drink. Proč ne, řekl jsem si, přece jenom bych se měl revanšovat za to, že mě mezi sebe pustili. Pak na mě jedna z nich začala cosi hulákat, z čehož jsem vyrozuměl, že nechce koupit drink, ale abych jí zaplatit večeři. Když jsem to odmítnul, po zbytek večera jsem byl odsouzený poslouchat její neustále rozjetou pusu, kterou mi dávala nonstop najevo, že tam nemám co dělat. Ostatní byli naštěstí v pohodě, ale stejně jsem odcházel s tím, že v tomhle světě asi fakt nemám co dělat.
Havana

Kapitol v Havaně je třikrát zmenšená kopie Kapitolu ve Washingtonu

Kuba byla vždycky mým snem, ale odjížděl jsem s velkým rozčarováním a do značné míry i úlevou. Konečně jsem byl pryč od místa, kde se vás 24 hodin denně snaží někdo natáhnout a kde je normální stanovovat cizincům jiná pravidla a jiné ceny. Je mi líto, že to musím říct, ale nikde na světě jsem nenarazil na tak nepřátelské prostředí, jako bylo v Havaně.

Havana: Past vedle pasti

Turisti, kteří se vrátí z Kuby, zpravidla vyprávějí o ostrově Svobody, kde na všechno platí kouzelné slovíčko „maňana“, kde se nic nemusí, ale hodně může, kde najdete ráj na zemi a kde žijí ti nejpřátelštější lidé. Podle mě tohle může říct jen někdo, kdo naletí těm stovkám vykuků, co krouží po ulicích Havany a pod dojmem falešné přátelskosti se z vás snaží tahat prachy. (O těch, kteří to dělají neskrývaně a co pět metrů na vás pokřikují na ulici, jestli nechcete to či ono, ani nemluvím, ti jsou všude a je to v pořádku.)
Havana

Ulice Havany

Těžko se to vysvětluje, protože hlavní roli v tom hraje celková atmosféra Kuby. Cizinec se tam cítí skutečně cize, je to jiný (uzavřený a svébytný) svět a není lehké se v něm zorientovat, natož fungovat bez pomoci a rad místních (na internet zapomeňte). A tak když vám někdo projeví náklonnost a vy to využijete, abyste se jen mezi řečí zeptali, kde se to a to nachází, kde se kupuje to a to, ani nemrknete a už vás vede ulicemi a vy, pokud nechcete být vyloženě hnusní, se ho nezbavíte. A než se nadějete, sedíte v baru, kde vám tenhle člověk kreslí plánek a jen tak mimochodem si objednává drinky na váš účet. Protestovat nemá smysl.
Havana

Havanská „náplavka“ Malecon. Po setmění se tam bude líbit hlavně pánům :) Nabídky totiž srší ze všech stran

Zpravidla to začíná neškodným rozhovorem a končí nabízením čehokoli. Někdy vám nabídnou průvodcování za drink nebo oběd, častěji vás ale budou tahat k jinému kámoši, co vám za skvělou cenu prodá doutníky, holky, trávu nebo cokoli. A každý článek v tomhle řetězci shrábne část té skvělé ceny. To popravdě není ve světě až tak nevídané a kdo naletí, si do jisté míry zaslouží takové poučení. Horší je, že tohle nedělá nějaká specializovaná mafie, takhle tam zkrátka místní s cizinci jednají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Neberou to jako něco špatného. A stát – nebo to, co z něj zbylo – se na to dívá.
Havana

Ulice Havany

Takže se s cizinci jedná jinak – všude. Když máte plné zuby desítek lidí, co se z vás snaží vyloudit peníze na ulici, najdete útočiště v baru,  jenže zjistíte, že když jste cizinec, musíte zaplatit i za použití záchodu, a taky snášet nevrlé pohledy, protože lidi jsou na vás milí, jen když z vás chtějí vydyndat prachy. Že kolikrát za stejnou věc platíte mnohonásobně víc než místní, ani nemusím dodávat. Nemáte šanci tomuhle systému uniknout.

Žádná rada není zadarmo

Dá se to chápat, neboť tihle lidé musí na měsíc vystačit v přepočtu s nějakými šesti stovkami korun, což stojí třeba jedna vaše noc v tzv. casa particular neboli pokoji u místních lidí. Ale při pocitu, že se vás neustále někdo snaží využít nebo natáhnout, se vám chce zmizet.
Havana

Graffiti na fotbalovém hřišti

Až tohle poznáte, přestanete věřit všem, přestože samozřejmě ne všechny jde házet do jednoho pytle. Třeba barman, kterého jsem zmínil v úvodu, a pár jeho kolegů a kamarádů, byli výjimkou. Ale těžko se to rozlišuje, když je na vás jedna bytná jako vlastní matka a jiná se s úsměvem přiživuje na vašem odírání. Havana prostě taková je. Lidi jsou chudí a ve vás vidí příležitost vydělat. Vám nakonec nezbývá než to přijmout, protože bez lidí se tam neobejdete. A v Havaně není žádná rada zadarmo a cizince tam mají rádi, jen když platí.
Havana

Ulice Havany

Nebýt toho, je Havana pěkným městem, výstavištěm socialismu a pro našincem i exkurzí do starých československých časů. Staré uličky lemované polorozpadlými domy mají úžasné kouzlo. Ale když nechcete platit lidem, kteří se vás neustále snaží převézt, tak se vám tam bude žít těžko. Lepší je odjet na venkov. O tom příště :)