Tetování na Kubě se neobejde bez kouření, rumu a spousty přihlížejících kamarádů

Tetování na Kubě se neobejde bez kouření, rumu a spousty přihlížejících kamarádů

Byla to taková neobyčejná party na Kubě, hlavně proto, že to žádná party být neměla, měl to být běžný všední den v tetovacím salonu v centru staré Havany. Když jsem v prvním baru svou první noc v tomhle městě pochválil barmanovi kérky, netušil jsem, že o týden později budu mít jeden nový kousek sám na ruce a budu sedět vedle něj a přemlouvat ho, ať netrvá na tom, abych ho já sám potetoval. Bylo to takový bláznivý odpoledne, na Kubě vlastně docela obyčejný.

Yuniora jsem potkal v baru v historickém centru Havany. Byl to sympaťák se spoustou obrázků na těle. Když jsem mu je mezi řečí pochválil, zavedl mě k vedlejšímu stolu seznámit s tatérem Josém. V baru La Farmacia zrovna slavil narozeniny a mě nechali se přidat. A Yunior za mnou co chvíli vodil další a další Josého klienty, aby mi ukázal, jak dobrým tatérem jeho kamarád je.

Yunior v baru, kde pracuje. Ukazuje čerstvě zasychající podobiznu Marilyn Monroe. Den na to si chtěl vedle nechat Charlieho Chaplina

Yunior v baru, kde pracuje. Ukazuje čerstvě zasychající podobiznu Marilyn Monroe. Den na to si chtěl vedle nechat Charlieho Chaplina

Přesvědčovat mě nemuseli. Druhý den jsem si šel k Yuniorovi pro adresu a o den později jsem chodil sem a tam dlouhou ulicí La Habana a hledal Josého studio. Kdyby to bylo skutečné studio, na jaké jsme v Evropě zvyklí, nejspíš by nebyl problém ho najít. Takhle mi to zabralo tři dny neustálého procházení jednoho bloku. Ono totiž ne vždy bylo otevřeno a venku chyběly jakékoli nápisy. Prostě jen další z mnoha omšelých budov.

Když se na dům podíváte z ulice, vypadá takhle. Kadeřnictví, kde se holí obyčejnou žiletkou bez rukojeti, jakých je v Havaně spousta. Až za tímhle holičstvím se skrývá obývák a v něm i Josého tetovací koutek

Když se na dům podíváte z ulice, vypadá takhle. Kadeřnictví, kde se holí obyčejnou žiletkou bez rukojeti, jakých je v Havaně spousta. Až za tímhle holičstvím se skrývá obývák a v něm i Josého tetovací koutek

Studio se nacházelo uvnitř kadeřnického salónu a kadeřnický salón se nacházel v přízemí obytného domu s vchodem do ulice. Když bylo otevřeno, viděli jste zvenku místnost s holičskými židlemi a kupou klientů a kamarádů. Za ní se nacházelo cosi mezi obývákem a restaurací, kterou už dlouho nikdo nenavštívil. Byly tam dva velké nástěnné obrazy, které José nasprejoval, a v rohu koutek, kde měl svoje tetovací království. Tam už jste poznali, že nejde o obyčejné kadeřnictví.

"Předsíňka" Josého tatovacího koutku. Nad nasprejovaným obrazem hrají nejnovější kubánské klipy

Poprvé jsem na něj čekal v téhle zvláštní místnosti asi dvě hodiny, houpaje se ve starém dřevěném křesle jak někde u babičky na půdě. Vedle u stolu si občas někdo přišel dát cigáro nebo sníst oběd. Pan domácí mi nosil silné kafe a ujišťoval, že José je na cestě, ale má to z domova daleko. Vzdal jsem to, protože už mi toho dne nezbýval čas, a nechal vzkaz, že se zastavím po návratu z venkova za pár dní.

To už jsem Josého zastihl při práci.  Zrovna kreslil Kubánce ve středním věku kytku na velké stehno, za bedlivého dozoru její pubertální dcery. Čekal bych to naopak. Houpal jsem se zase v tom starém křesle, po očku je pozoroval tetování (uzavřené studio jako u nás by bylo až velký luxus) a přemítal, jestli dělám dobře.

José se chystá na mě. Vzor si překresluje přímo z monitoru. Možná proto výsledek trochu skáče :)

José se chystá na mě. Vzor si překresluje přímo z monitoru. Možná proto výsledek trochu skáče :)

Ale vše se zdálo v pořádku. Jasně, na naše profi studia, která bývají odspoda nahoru obalená sterilní folií a omyvatelnými proprietami, to mělo daleko, ale nebyla to žádná špína. José tetoval v rukavicích na zafačovaném lehátku, s novou sterilní jehlou. Jen vždycky, když vhazoval čisticí ubrousek do starého železného orezlého koše, jehož víko nadzvedal rukou, jíž tetoval, jsem si musel zavzpomínat na všechny ty povedené obrázky, co jsem viděl na jeho spokojených pacientech.

Práce na mojí ruce

Práce na mojí ruce

Vysvětlil jsem, jaký nápis chci na ruku, a hezky postaru jsme u zaprášeného notebooku v MS Word zkoušeli jeden font po druhém. Asi po půl hodině jsme se shodli. José usedl do svého koutku a jal se nápis obkreslovat na speciální papír. Z obrazovky notebooku.

Zápěstí mi pročísla příjemná bolest od tepající jehly. Přišli se podívat i někteří jeho kamarádi pacienti a pan domácí. Líbilo se jim, že jsem si do nápisu VAGABOND nechal místo prvního A nakreslit červenou kubánskou hvězdu. Stálo mě to asi hodinu příjemně stráveného času a 50 CUCs, tedy asi 1000 korun. To je zhruba stejně, jako bych zaplatil v Praze.

Tenhle suvenýr se (doufám) neztratí

Tenhle suvenýr se (doufám) neztratí

Večer v hospodě měl ze mě Yunior radost a všem ukazoval, co si tenhle maník z Československa nechal udělat od jeho kámoše. Sám prý jde na kérku druhý den a já slíbil, že půjdu s ním. Ostatně chodil se tetovat minimálně obden, na pravém předloktí se mu právě hojil portrét Marilyn Monroe.

Tattoo party v Havaně

Yunior přifrčel ve čtvrtek po obědě do baru na kolečkových bruslích. Bylo parno, osvěžili jsme se pivem na zahrádce a vyrazili k Josému. Ta slušná restaurace ukrytá za kadeřnickým salónem byla ta tam. Najednou z ní byl obývák plný mladých kluků shluklých kolem Josého koutku. Všichni měli v ruce cigáro, sklenici rumu, poslouchali hudbu z televize a sledovali, jak José tetuje předloktí jejich kamarádovi. Už jsme se znali z hospody, a když viděli můj nový suvenýr, udělali mi mezi sebou místo, nalili sklenici rumu a nabídli cigára. Byla to Yuniorova parta a tohle bylo jejich všední odpoledne.

Rum, nezbytná součást odpoledního dýchánku

Rum, nezbytná součást odpoledního dýchánku

José tetoval, občas si zapálil, občas si dal rum, zatímco všichni ostatní pili rum a kouřili cigára nonstop. Hudba jela naplno, tatér tetoval, zatímco zbylí členové party si porovnávali nové kérky a bavili se o námětech, jimiž si nechají tělo vyzdobit příště. Všichni jsme byli příjemně opilí, a jak se stmívalo, nálada byla lepší a lepší.

Parádní nálada při "čekání ve frontě"

Parádní nálada při „čekání ve frontě“

Všech asi deset kluků se i se starším domácí odebralo na půdu a mně pokynuli, abych šel taky. Stáli jsme ve tmě v kroužku a každý dostal do ruky tenoučkého jointa ubaleného v obyčejném papíru. Pak se všechny naráz zapálily. „Jednou potáhni a pošli dál,“ říkal mi Yunior a na můj dotaz, proč tak složitě, se jen usmál: „Kruh přátelství.“ A pak zase zpátky k rumu.

A po čtyřech hodinách je dílo dokonáno

A po čtyřech hodinách je dílo dokonáno

Když jsem mu několik dní předtím v baru ukazoval tetování, která jsem si dělal sám, nadchlo ho to a přišel s nápadem, abych mu na loket nakreslil skleničku na martini. Nechtělo se mi do toho, protože na nikom cizím jsem nic takového dosud nezkoušel. Jenže si to nenechal rozmluvit a Josého už stačil několikrát obeznámit se svým plánem.

Yunior ukazuje, co nového má na těle

Yunior ukazuje, co nového má na těle

Ten už začal u cigára kreslit další námět, Barta Simpsona…Dopíjeli jsme flašku, kterou jsem před chvíli klukům přinesl z vedlejšího krámu. Připozdívalo se a mě ráno čekalo shánění odvozu do Varadera a večer odlet do Evropy. Šel jsem si do pokoje sbalit věci a vytuhnul v posteli. Kluky už jsem neviděl, z místa, odkud se celý den linula hlasitá hudba a smích, zbyla po chvíli zase jen zamčená vrata. Naštěstí pro mě i Yuniora jsem se probudil, až když byli pryč.

Celá galerie je tady: