Korida v Pamploně
Ještě jednou se musim vyjádřit k San Ferminu a koridě jako takové. Nedá mi to, když vidim tu spoustu komentářů, které celou věc zplošťují na to, že jde o barbarské týrání zvířat, jež by mělo okamžitě skončit, a mě staví do role nějakýho zvrácenýho tyrana jen proto, že jsem se na to byl podívat a píšu o tom. Sám žádné týrání zvířat nepodporuju, nepodporoval jsem a podporovat nebudu. A myslím, že takhle to má většina lidí, kteří se koridy zúčastní.
Rozhovor – Jak je vám, když se díváte na fotky dávno zchátralých ordinací se zbytky krvavých gáz, opuštěná lůžka sanatorií nebo při pohledu na poházené dětské hračky ve vybydleném sirotčinci? Focení starých, zapomenutých a polorozpadlých objektů s mrazivou hororovou atmosférou je nový trend naší doby. Říká se tomu Urbex. Guru tohoto odvětví v Česku, Ota, poodkryl v rozhovoru tajemnou roušku focení pro projekt Němá svědectví.
Pavel Richtr – český jezdec závodu Iditarod
Rozhovor – Iditarod Trail je extrémně náročný a nebezpečný závod, který se každoročně koná v mrazivých končinách Aljašky. Jeho tisícimílová varianta kopíruje původní musherský závod a jen ti nejlepší z nejlepších jej vydrží do konce. Takovým je i Čech Pavel Richtr. V rozhovoru pro Hike My World popsal veškerá úskalí i krásy tohoto drsného a nesmlouvavého závodu, který letos absolvuje potřetí.
Cestovatel Marek Šimíček při přejíždění Bajkalu na bruslích
Foto: Archiv Marka Šimíčka
Rozhovor – V podmínkách, jakým se normální člověk vyhýbá jako čert kříži, se cestovatel a dobrodruh Marek Šimíček vyžívá. Před lety přebruslil sibiřské jezero Bajkal, v polovině ledna se zase nechal zavřít na osm hodin v kryokomoře, kde teplota klesala až k -120° C. Ale jemu to nebylo nepříjemné. Jak řekl brzy 40letý rekordman v rozhovoru pro Hike My World, bylo to jenom ležení a většinu času mu bylo horko.
Antonín Kratochvíl
České eso mezi válečnými reportéry a světovými dokumentaristy. Antonín Kratochvíl (67), trojnásobný držitel prestižní ceny World Press Photo, jehož časopis American Photo zařadil mezi sto nejvýznamnějších fotografů na světě, prošel desítkami válečných konfliktů a mnohokrát se díval smrti do očí. Jeho životní příběh plný napínavých cest, pobytů ve vězení a útěků, ale i žen by vydal na celovečerní film. S částí toho všeho se svěřil v rozhovoru pro Hike My World.
Dorota Nvotová
Rozhovor – Dorota Nvotová je všechno, jen ne člověk, který se zavře doma, vyvalí na gauč a nadává na to, jak je svět blbej. Ve svých 31 letech má za sebou kariéru herečky, zpěvačky i profesionální cestovatelky. Během let strávených v Nepálu založila cestovku, s kterou vodila turisty do hor. Loni založila rodinu a odstěhovala se za manželem do Moskvy. V rozhovoru pro Hike My World ale trvá na svém: Nepál je můj domov a jednou se tam vrátím!
David Chrištof žije v současnosti v Jordánsku, kde také na jaře podnikl náročný ultramaraton. Běžel například kolem slavného skalního města Petra.
Rozhovor – Při pohledu do životopisu Davida Chrištofa, českého běžce žijícího v Jordánsku, se leckomu protočí panenky. Maratony jsou pro tohohle člověka něco jako pro obyčejné smrtelníky večerní výběh kolem parku. Naposledy letos na jaře absolvoval v horkém Jordánsku 11 maratonů v 11 dnech. Jenže u Davida nejde jen o běhání, svými výkony podporuje nejrůznější charitativní projekty. V rozhovoru pro Hikemyworld říká, že nejde ani tak o schopnosti, jako o motivaci.
Česká vlajka z balkónu jednoho z domů dává jasně tušit, že v téhle části ostrova je něco jinak
Rozhovor – Jiří Černý je sedmapadesátiletý rodák z Brna, kterému se podařilo to, o čem tisíce jeho krajanů jen sní. Před osmi lety se pracovně vypravil na maličký ostrov Roatan (50 km dlouhý a 7 km široký) kousek od pobřeží Hondurasu a natolik se mu tam zalíbilo, že se rozhodl zůstat. Co zůstat, položil zde základy české vesnice, která dnes, po letech budování a zařizování, slouží jako rekreační středisko pro Čechy i jako místo, kde si můžete koupit dům a strávit zde zbytek života. Ve vodách Karibiku se tak rozrůstá početná česká enkláva.
Když jedete do nějaký země, snažíte se splynout s prostředím a poznat autentickou atmosféru místa, nebo procházíte s průvodcem davy turistů po význačných trasách? Mně osobně je bližší první způsob, i když ten druhý nikomu neupírám. Jen podle mě masovej turismus a „památkaření“ odporuje autentickými poznání prostředí. Jak taky poznat lidi a místní zvyky, když se člověk pohybuje jenom v houfu s dalšími cizinci po místech uzpůsobených turistům.
© 2019 Hikemyworld.com