Vltava z výšky několika set metrů

Vltava z výšky několika set metrů

Sotva jsem si v září udělal řidičák na motorku, už jsem byl ve vzduchu a pilotoval svou první letovou hodinu. I když to byla docela náhoda.

Užívali jsme si parádní nedělní ráno, když se přítelkyni ozval kamarád Martin, který je pilot, a nabídl nám, jestli se s ním nechceme proletět z Prahy do Benešova. Neváhali jsme. Popadl jsem foťák a uháněli jsme na Ruzyni.

Na letišti nás čekalo tohle

Na letišti nás čekalo tohle

Z autobusu na letiště jsme tentokrát nevystupovali na terminálech jedna nebo dva, ale ještě před nimi na zastávce, kde paní z repráku ohlašuje výstup pro cestující soukromými lety. Člověk si pak před mačkajícíma se turistama s kuframa připadá jako cosi extra. Nebo aspoň já jsem si tak připadal.

Martin nás vyzvednul v budově staré letištní haly, prošli jsme rentgenem a já poprvé absolvoval tuhle kontrolu s nožem v kapse. Letadlo už čekalo na ranveji. Nechtějte po mně, co to bylo za typ.

Silnější má přednost, i když jde o nízkonákladovku

Silnější má přednost, i když jde o nízkonákladovku

Startovat s takovýmhle malým letadlem, navíc když sedíte vepředu vedle pilota, je o něco větší hukot než ve velkým stroji. Když vás akcelerace zarazí do sedadla, lapáte po dechu. Taky ve vzduchu je to jinej pocit. Letadlo je vrtkavější, cítíte každý úder větru, občas máte strach, že se dostanete do nějaký vzdušný vrtule a je po vás. Ale ten výhled!

Vzlítáme nad Prahu a počasí nám přeje

Stoupáme nad Prahu a počasí nám přeje

Udělal jsem pár fotek, ale ve chvíli, kdy se nám Martin rozhodl předvést cvičení pro začínající piloty – kopírování meandrového koryta Vltavy nedaleko Slapů – jsem měl oči na vrch hlavy, srdce v krku a byl rád, že jsem naslepo z okýnka párkrát cvaknul spouští. Takhle kličkovat v tisíci metrech nad zemí a v několikasetkilometrový rychlosti je něco jinýho než valit to v autě po dálnici 150. Šílenej přetlak mě dostával do stavu, kdy jsem si přál umřít, protože jsem cejtil, že se mi co nevidět musí rozprsknout hlava.

Kopírujeme meandry na Vltavě, tlak je tak silnej, že se chystám vyzvracet vnitřnosti

Kopírujeme meandry na Vltavě, tlak je tak silnej, že se chystám vyzvracet vnitřnosti

Ale ustáli jsme to a přistáli jsme na loučce v Benešově. Jedna technická: jak jsme byli poučeni, orientační bod v těchto místech tvoří dva blízko sebe zvedající se kopce, kterým piloti říkají „mezi kozy“. Tak až tudy poletíte, znamená to, že letiště v Benešově je blízko.

Krajina jako na dlani

Krajina jako na dlani

Plán cesty se změnil. V Benešově jsme přesedli na jiné malé letadlo a letěli s ním dál do Českých Budějovic. Během cesty mě Martin nechal pilotovat. Nebo asi takhle: svěřil mi knipl, takže jsem určoval hladinu letu a směr. Což je asi tak desetina úkonů pilota. Ty obstarával Martin.

V téhle podobě to nebylo nic až tak složitého. Jen si musíte na horizontu určit vždy nějaký bod, ke kterému směřujete, a snažíte se držet předem stanovenou stabilní výšku. A dodržujete obecně platná pravidla, jako že se při nízké hladině nelítá nad lesy, nebo že se držíte dál od – byť starých – letištních ploch. To abyste tam třeba nenabrali nějakýho paraglidistu nebo parašutistu.

Taky jsem si to vyzkoušel

Taky jsem si to vyzkoušel

Takhle jsme přeletěli Tábor, obkroužili jsme Hlubokou s unikátním výhledem na zámek, a přistáli v Českých Budějovicích. Přistání už jsem absolvoval jen jako divák. V Budějovicích jsme přesedli tentokrát už skutečně do cessny a letěli zpátky do Benešova. Opět jsem převzal knipl. Parádní zážitek.

[contact-form][contact-field label=’Name‘ type=’name‘ required=’1’/][contact-field label=’Email‘ type=’email‘ required=’1’/][contact-field label=’Comment‘ type=’textarea‘ required=’1’/][/contact-form]