Šumava je kouzelná jak v létě, tak v zimě (samozřejmě i na jaře a na podzim). Nedalo mi to, sedl jsem v sobotu před šestou ráno do vymrzlýho auta, dojel ještě za tmy na Modravu, a právě když svítalo, jsem stál na kopci nad údolím Roklanského potoka, kousek od Tříjezerní slati. Nádhera. Padal jsem sice po pas do sněhu, jinovatku jsem měl i na řasách, ruce a nohy mě zábly, že jsem horko těžko ovládal foťák, ale stálo to za to. Posuďte sami.
V noci z pátku na sobotu 13. srpna na obloze rejdily perseidy. Já jsem to prošvihnul – což mě až tak nepřekvapuje – tak to doháním alespoň galerií mých nejoblíbenějších nočních fotek z různých koutů světa.
Chtěli jsme být tentokrát co nejblíž sněhu, když už je ho tak málo, takže jsme si vystačili se stanem
Je to už trochu klišé říkat, že všude dobře, doma nejlíp. Ale pravdou je, že když zavolají hory, člověk se dobře vyblbne i v těch našich, kor když se tam dá dojet i křížem přes republiku za pár hodin. Nás hory zavolaly počátkem roku, když konečně napadl sníh, a jelikož je ho poslední dobou pomálu, tak jsme s ním chtěli být co nejvíc v kontaktu. Ubytovali jsme se netradičně ve stanu v Krkonoších, kousek od Sněžky. Počasí bylo fajn, místní kořalka hřála, slunce svítilo, lidi nadšení, Sněžka vysoká…Takže pokud to máte stejně, v článku najdete pár mých rad, jak na to.
Hořká tečka v cíli naší cesty
Bylo načase se poohlídnout taky po rodné hroudě, a tak jsme prst na mapě tentokrát zabořili kousek od Prahy, do kopců na severu republiky. Po náročném vánočním a novoročním válení jsme si vyrazili na tři dny dopřát relax v Krkonoších a Podkrkonoší. Cílem byl poklidný víkend s válením v sauně a nějaké to běžkování. Obojího byl dostatek.
Vyhlídka z vrcholku Cima Paganella
Horské středisko Paganella v severní Itálii je dobrým zázemím pro ne úplně náročné lyžaře. Z České republiky se tam dá pohodlně dostat přes noc a obvykle nemusíte mít strach, že by tam byl nedostatek sněhu.
© 2019 Hikemyworld.com