Mexico

Malebné ulice opomíjeného (díky Bohu) Valladolidu

Ještě nikdy jsem neslavil Vánoce sám, ještě nikdy jsem je neslavil mimo Českou republiku, ba co víc v místech, kde by sněhová koule o Štědrém dni roztála asi za deset vteřin.

Je pozdní odpoledne a já stojím na okraji útesu, pode mnou několik metrů nic a pak jen modrá vodní plocha. Váhám hodně, hodně se mi nechce a pak už jen svištim vzduchem po hlavě dolů a držím se zuby nehty, abych nekřičel. Ty milisekundy před nárazem byly děsivý. A ten náraz tak silnej, že mi voda odhrnula oční víčka dostala se mi pod čočky.

Mexico

Vánoční zchlazení v cenote Zací

Nebyl to výsledek nějakých vánočních depresí, jak je v „civilizovaných zemích zvykem”, jen tady v Mexiku bylo takový horko, že jsem se musel jít před večerem zchladit do zdejší Cenote ve městě Valladolid.

Zací

Cenote Zací, největší, kterou jsem zatím viděl

Cenotes jsou jeskyně s průzračnou vodou, která vyvěrá z podzemí. Po celém Yucatánu jsou jich stovky a vypadají různě. Tahle je jednak největší, jakou jsem kdy viděl – je to obří kráter do země uprostřed města – jednak jedna z nejhezčích a jednak jediná, do které jdete přímo z ulice, nikoli z džungle. Zkrátka takový městský koupaliště, kam – když víte, jak na to, a já vím, jak na to – můžete jít zdarma.

V Karibiku přeplněno

Do Valladolidu, ležícího ve vnitrozemí severní části Yucatánu, jsem se přesunul ve čtvrtek 21. prosince z Tulumu na východním pobřeží. Původně to měl být San Cristobal v Chiapas, venkovském státu v centrální části Mexika, stovky kilometrů odsud. Není totiž nic otravnějšího než trávit svátky ve společnosti tisíců rozeřvaných turistů, kteří si sem přijeli vylejt hlavy.

Valladolid

Hlavní katedrála ve Valladolidu

Jenže se ukázalo, že možnosti, jak se do města San Cristobal nebo do nějakého poblíž dostat, se vyčerpaly. Všechny busy na několik dní dopředu a ze všech velkých měst na Yucatánu byly zabookovaný, takže jsem vzal zavděk alespoň Valladolidem a sliboval si, že opět vyjde pravidlo, který mi tu zatím vyšlo vždycky: Čím míň chceš na to místo jet a čím mín si od něj slibuješ, o to příjemněji tě překvapí.

A stalo se. Valladolid je příjemný pártisícový městečko, poklidný, s klasickou mexikánskou výzdobou, babičkama v krojích a jen pár desítkami turistů.

Vánoce, jaký svět neviděl

Mexico

Betlém a stromek na náměstí, kde je jinak 30 stupňů ve stínu

Vánoce se tu neslaví nijak okatě, o to ale upřímněji. Na hlavním náměstí je sice stromek a betlém, v ulicích kolem, který připomínají pražský Příkopy, hrají koledy a obchody jsou vyzdobené, ale dál ve městě panuje běžná atmosféra. Chlápci oživujou na chodníku svoje skoro sešrotovaný, orezlý auta, paní prodávají v krámcích, hluk se line z místních náleven, což jsou takový naše pětky až šestky, kde sedíte u lepkavých politých stolů a na hlavu vám padají všudypřítomný krabice od lahváčů, zatímco do krabic pod svým stolem ukládáte svoje vlastní prázdný lahve. Jediný rozdíl tam je, že všechny vchody mají takový zástěny, paravany, aby z ulice nebylo vidět, jak si opálení týpci s propocenýma košilema dělají v hlavě vánoční úklid.

Práce se nezastavila ani na svátky

Práce se nezastavila ani na svátky

Ale když potom dva večery před Štědrým dnem vjede do ulic alegorický průvod, spousta aut, na jejichž korbách a v jejichž útrobách jsou vyfintěný děti, hrající na hudební nástroje, až se to rozléhá do všech ulic, tak je celé město na nohou. Děti hází dětěm na ulicích sladkosti a všichni jsou nadšený, až to člověka nutí se zamyslet, jak málo stačí ke štěstí. Čím chudší zdejší lidi jsou, tím intenzivněji a upřímněji se umí radovat a bavit.

Mexico

Hlavní katedrála se před půlnoční mší o Štědrém večeru plní věřícími i méně věřcími

Bylo mi řečeno, že v Mexiku se slaví Vánoce jako u nás, tedy že slavostní večeře a dárky se dávají na Štědrý večer. Ale úplně jsem to nezkoumal, navíc ono to po celou dobu vypadalo tak, že se nic zvláštního nedělo. Lidi byli pořád na ulicích – žádý hromadný exodus do domovů, když má přijít Ježíšek – žádný rodinný ceremonie v oknech. Jen do kostela se hrnulo dost lidí.

Mexico

Týpek samým štěstím skoro odletěl

Výmluvná v tomhle smyslu byla cedule se speciální vánoční otevírací dobou u jednoho z větších obchodů. Na Štědrý den budou mít otevřeno jen od sedmi ráno do devíti večer, na Hod Boží si budou moct zaměstnanci přispat dokonce do 10, ale pak alou do práce a zase do noci. Vzhledem k tomu, že málokdo tady zavírá svoje kšefty kvůli svátkům, tak bych soudil, že jsou lidi rádi, že si můžou kde vydělat. Sociální experimenty s nuceným zavíráním jako u nás tady nedrží.

Přesun do Chiapas

Nejsvátečnejší zážitek nakonec byl, když jsem se 25. v poledne vracel s kafem v kelímku kolem osmera vysmátých chlápků stojících na ulici kolem rozpitý flašky, co mi popřáli Feliz Navidad a nabídli mi, jestli nechci do kafe trochu whisky. No a takový pozvání se přece neodmítá. To bylo moc milý, asi nejpříjemnější ukázka Vánoc, co se mi tady dostala.

Mexico

Někteří měli Vánoce šťastné a veselé, jiní o něco méně

Pokud jde o mě, já jsem si dal v neděli přes den sérii virtuálních českých štědrovečerních večeří, což bylo super, ale lepší by pochopitelně bylo být na místě. Takže příště.

Mexico

Kapra se mi v cenote ulovit nepodařilo, avokádo na netypický bramborový salát bez brambor taky ne, takže jsem si skypovou štědrovečerní večeři dal v obležení tacos

Zatímco tohle čtete, tak já už pravděpodobně ve svým novým bydlišti dospávám neuvěřitelně dlouhou cestu autobusem. V úterý v 18:30 jsem ve Valladolidu nasedl na bus do Meridy a tam hned na bus do San Cristobalu, který do destinace dojel druhý den v 17:30. Takže krásných rekordních 23 hodin v autobuse! Můj osobní rekord.

Musím ale říct, že to nebyla až taková hrůza. Naštěstí jsem si připravil 12 sendvičů, na které padl celý jeden toustový chleba, dvě plechovky tuňáka a plechovka jalapeňos. A taky termosku s kubánským rumem, aby mi nebyla zima, a můj tradiční vánoční film, kterým je Poslední mohykán.

S mým milým spolucestujícím nám ta cesta utíkala jak nic

S mým milým spolucestujícím nám ta cesta utíkala jak nic

Až tady v San Cristobalu na mě ale dýchly Vánoce, neboť jsme v horách, 2200 metrů nad mořem, takže na ulici je kosa a z obchodů a restaurací je cítit hořící dřevo. Nádhera. Vypadá to tu na pěkných pár dní, ale o tom zase až příště.